U obrovitého útočníka to je nezvyklý projev emocí. Při extraligových zápasech většinou neslaví ani vlastní trefu. "Opravdu? No vidíte," říká jakoby s údivem Dopita.
Dřív jste to vysvětloval tím, že pocit vítězství ve vás dozrává pomaleji...
Je to asi tím, že tohle je mistrovství světa, možná tím, že každý gól je tady důležitý. Střídačka žije, v týmu je dobrá atmosféra, takhle to prožívají všichni hráči.
V únoru jste v rozhovoru pro MF DNES říkal, že úplně nevíte, jestli na reprezentaci máte. Teď už odpověď znáte. Po těch neúspěších v NHL a nedávno ve čtvrtfinále extraligy s Pardubicemi vás to potěšilo, ne?
Určitě. Ještě se necítím tak starý, i když mi těch pětatřicet občas někdo připomene. Ukázalo se, že mě někteří lidé odepisovali předčasně.
Někteří hráči z NHL měli místo v sestavě jisté, vy jste se rozhodnutí trenérů dozvěděl až po přípravných zápasech. Nemrzelo vás to?
Trenér Sláva Lener měl starost z toho, že jsme s Pardubicemi vypadli tak brzy, že mi bude chybět zápasový rytmus. Šel jsem do toho s tím, že se poperu. Nechci se nikam tlačit za zásluhy.
A vás tahle zkouška pořádně vyburcovala.
Neměl jsem nic jistého. Šel jsem do přípravy, protože to pro mě bude asi určitě poslední mistrovství světa, navíc domácí. Chci se s reprezentací rozloučit úspěchem. Zlato by bylo nádherné. Ten pocit by byl stejně krásný jako poprvé.
Od syna jsem si už vyslechl
Před dvěma měsíci jste řekl, že domácí mistrovství bude těžší, svazující. Potvrdilo se to?
Zatím to nepociťuju. Užívám si to, naopak máme díky perfektnímu zázemí trošku větší pohodu než na minulých šampionátech. Lidi jsou výborní, fandí. Tlak přijde až ve čtvrtfinále. To bude ohromně těžké. I proto je možná škoda, že nás zatím na turnaji nikdo vážněji neprověřil.
Jak s vámi mistrovství prožívá rodina. Manželka pravidelně chodila na zápasy ve Vsetíně. Fandí vám v hale?
Zatím tu byli jen známí. Rodina za mnou přijede o víkendu. Z Olomouce to mají daleko na dojíždění a dva týdny tu být v kuse nemůžou, protože syn Jirka má povinnosti ve škole.
Není to synovi líto?
Kouká s mámou na zápasy a voláme si.
Synovi je třináct let, také hraje hoke j a je rovněž útočníkem. Hodnotí vaše výkony?
Jo. Už jsem si vyslechl věci. (smích)
Je přísnější než trenér?
Sláva hodnotí mančaft jako celek, takže těžko srovnávat. Ale Jiřík mi občas říká: Táto, dnes ti to moc nešlo, z té akce jsi měl dát gól, neměl jsi přihrávat. Beru to, podobně mu radím i já, máme spolu dobrý vztah. Bereme to jako formu hecování.
A má syn pravdu?
Zatím se náš útok na mistrovství nijak zvlášť neprosadil. Máme spíš obrannější úkoly, nedostaneme se na přesilovky, tak často na led...
Z klubu jste zvyklý na jiné vytížení. Má to vliv na váš výkon?
Jasně, jako na každého hráče. Přesilovka je větší šance na gól, dostanete se při ní víc do hry. Povede se vám pěkná nahrávka a víc si věříte. Ale nechci si stěžovat. Trenér má dvě pětky, kterým věří. Akceptujeme to, plníme jiné úkoly. V NHL mě jako Evropana posílali na přesilovky jen výjimečně. Tam mě na to připravili. (smích)
V přesilovkové formaci září hlavní hvězda týmu Jaromír Jágr. Fanoušci z jeho kliček a nápadů šílí. Je to podívaná i pro vás?
S Martinem Strakou tvoří dobrou dvojici, silnou dopředu. Líbilo se mi, už jak hrál na olympiádě. Forma mu vydržela, je to pořád skvělý hráč. Jsem rád, že pracuje pro tým.
Tvrdí o sobě, že chce být řadovým vojákem. Je to vůbec v jeho případě možné?
Těžko se promění v řadového hráče. Vrací se, bojuje, trenér ho posílá do oslabení. Tím se může řadit mezi normální hráče, ale lidi ho těžko můžou brát jako normálního hráče. Vždyť on vyčnívá už svým výkonem.
Vy si v útoku rozumíte s dravcem Petrem Průchou , spoluhráčem z Pardubic. I když je to výjimečné spojení: nejmladší a nejstarší hráč reprezentace. Překvapilo vás, že se v jedenadvaceti letech prosadil? Bývalý pardubický trenér Miloš Říha o něm prohlásil, že je to druhý Hejduk.
Mají odlišný styl. Petr Průcha je dravý, ne tak technický, ale je mladý, takže to může dohnat. Nebojí se. Vzhledem k jeho fyzickým parametrům na něm obdivuju, že jde do všeho po hlavě. Líbí se mi, jak bruslí, umí dát gól. Má před sebou velkou budoucnost.
Nechá si poradit?
Jasně, není namistrovaný. Jsme spolu na pokoji a je to výbornej kluk. Ale nezahrnuju ho radami, prostě se bavíme o hokeji. A mě zajímá i jeho názor.
Sázet se nebudu
Na mistrovství je i váš velký hokejový kamarád, brankář Roman Čechmánek, už jste si stačili popovídat o životě?
Na vycházkách po městě a u oběda jsme toho probrali dost.
Asi vám však nezapomněl připomenout, že jste s Pardubicemi letos vypadli už ve čtvrtfinále extraligy, že?
Srandu si ze mě nedělal. Vždyť on v Los Angeles ani nepostoupil do Stanley Cupu, takže jsem měl navrch. Ale ptal se, co se stalo.
Sejdete se příští sezonu v Pardubicích? Údajně by tam měl chytat?
Nevím. Pokud bude stávka, tak podle mě skončí ve Vsetíně. A ani já ještě nevím, jestli v Pardubicích zůstanu, ještě jsme se na prodloužení smlouvy nedohodli. Budu se tím zabývat až po mistrovství.
Co děláte, když má tým volno? Telefonujete, koukáte na televizi, sedíte u počítače?
Chtěl jsem si lehnout a dělám rozhovor. (smích)
Fanoušci se těší na zlato. Asi vám to na ulici říkají, ne?
Samozřejmě nás poznávají. Fandí nám a drží palce. Snad jim to vydrží. (smích) Jsem zvyklý na to, že se to při porážkách otočí. Někteří nechápou, že to je jen sport. Ale věřím, že tady uspějeme. Máme silný tým.
Ve Vsetíně jste po titulu oholil hlavu trenéra Neliby. Už máte něco připraveného, kdyby český tým vybojoval titul mistra světa?
Nepřemýšlím o tom. To musí být spontánní, nic plánovat nebudu. Ta cesta je dlouhá. Pokud zvládneme čtvrtfinále, čekají nás další dvě velké překážky.
Trenér Lener vsadil před olympiádou svůj knír, teď by si prý nechal strhnout nehet na noze. Co vy?
Sázet nic nebudu. Nerad bych to zakřiknul. Já můžu obětovat snahu a úsilí na ledě. Nic víc slíbit nemůžu.
