Už když si protahoval třísla, domácí diváci na něj pokřikovali: „Dopita je blázen!“ Po rozbruslení zmizel jako první.
Před kabinou pak odmítl mluvit pro noviny. Ostatně tak pravidelně činí po celou dobu od svého návratu z Ameriky. „Pro koho to má být?“ zeptal se jen po žádosti o minirozhovor. Vzápětí se zavřenýma očima a lehkým úsměvem odmítavě zakroutil hlavou.
Na led přivedl první olomoucký útok. Před úvodním vhazováním si popovídal s protihráčem Holíkem a se zářivě žlutou hokejkou buly vyhrál. V první třetině se mu totéž povedlo ještě devětkrát. „Je strašlivě silný a má zkušenosti,“ řekl domácí útočník Jiří Holík, syn bývalého reprezentanta stejného jména.
V utkání Dopita uplatnil tradiční přednosti. Byl houževnatý u hrazení, nedal se oddělit od puku. Chodil na přesilovky i oslabení. V 16. minutě si vyndal modrý chránič zubů a po bouřlivé scéně debatoval s rozhodčím.
Ve druhé třetině přihrál na druhý gól týmu. „Jeho přítomnost v mužstvu je pro nás obrovskou motivací,“ tvrdí olomoucký kapitán Richard Brančík. „Pro nás už je čest s ním trénovat.“ Domácí tým před vyprodanou halou žádnou speciální taktiku na obrovitého centra nepřipravoval. „Ani osobní obrana, ani nic podobného,“ odmítl kouč Luděk Škaloud. Benátky nakonec nebezpečného soupeře zvládly, zvítězily 4:3 a jsou teď k postupu mnohem blíž než Olomouc. Jiří Dopita odjížděl zklamaný...
