Dopitovou prioritou byl vždy hokej

Šumperk - Ačkoliv hrál až do dospělých házenou, prioritou Jiřího Dopity byl vždy hokej. S bratrem Petrem, který nyní hostuje v dresu interligových házenkářů Kostelce, je paní Dopitová jako malé nenašla jinde než na nedalekém Tyršově stadionu. "Nepamatuji se, že by někde lumpačili, to ne," říká maminka.

Pětatřicetiletý centr reprezentačního týmu dělal první hokejové krůčky na šumperském ledě. Otec, trenér házenkářů, vedl oba své syny od malička ke sportu. "Jirka s námi chodil hrát házenou, ale jedničkou byl pro něj vždycky hokej," vzpomíná o tři roky starší bratr Petr.

Na základní škole patřil Jirka Dopita k typickým dvojkařům. Nebyl premiant, ale byl lepší než průměr. "Šla nám matematika, to jsme asi zdědili po otci," říká Petr. "Na gymnáziu se bráchův prospěch zhoršil, ale to bylo tím, že se už naplno věnoval hokeji."

Když bylo Jiřímu Dopitovi čtyřiadvacet, odešel na první zahraniční angažmá. Hrál společně s Richardem Žemličkou dva a půl roku v berlínském Eisbärenu, mezitím získal titul v Olomouci a po návratu dalších pět ve Vsetíně. Ve slavné NHL se však objevil jen jednou. V dresu Edmontonu si připsal v 21 zápasech jeden gól.

"Draftoval jej Boston, ale jemu se tam nechtělo. Ani jsem se mu nedivil, protože nabízeli mizerné podmínky," vzpomíná bratr Petr. "A myslím, že tehdy udělal dobře. Nic nezmeškal, a to, čeho dosáhl, je velký úspěch. V angažmá taky musíte mít štěstí, třeba jen hodit se vůbec trenérovi do týmu. Tam, kde je dnes, je z devětadevadesáti procent věcí jeho ohromné píle."

Na zkušeném hokejistovi si jeho blízcí cení především právě vytrvalosti a poctivosti. "A taky má chladnější hlavu než třeba já a je méně impulzivní. Ale to zase některým vadí a připadá jim, že do hry nedává srdce," přidal si házenkář Petr, který zápasy ze světového šampionátu sleduje se známými ve své hospodě v Šumperku.

"Mluvil jsem teď s Jirkou telefonem a největším zážitkem je pro něj fantastická atmosféra. Říkal, že diváci jsou skvělí a potkává tam i spoustu známých."

Jenže právě své přednosti na šampionátu zatím Dopita nemohl naplno ukázat. "A to mě štve," říká paní Dopitová. "Jirka nedává své emoce najevo, ale já na něm poznám, že není ve své kůži."

A proč? "Nedostává se tolik do hry, není vytížený na sto procent. Jirka prostě musí hrát," zní odpověď maminky.

Proti Kanadě však Jiří Dopita rodinu (a nejen ji) dozajista potěšil, když svým prvním gólem na šampionátu zahájil smršť, která smetla zámořský tým.

HOKEJOVÁ RADOST. O Jiřím Dopitovi mnoho lidí tvrdí, že je většinou vážný, ale když se mu daří, tak z něj radost prýští v dresu reprezentačním i klubovém.

Maminka a bratr: jaký byl Jirka kluk?
Jaké nosil ze školy poznámky?
Bratr Petr: Jirka byl vždycky v klidu, nebyl žádný raubíř.

Co dělal vždycky nerad?
Petr: Nevzpomínám si. Ale povinnosti měl především na zahradě, kde s tátou třeba ořezávali stromky.

Za co nejvíce utrácel kapesné?
Petr: Neutrácel. A když, tak snad jen za sladkosti, třeba za zmrzlinu nebo čokoládu.

Na kterého hokejistu si hrál?
Petr: Třeba na Martince nebo Bobbyho Orra, ale konkrétní vzor neměl.

Jakým jídlem jste mu udělali největší radost?
Maminka: Jirka je na sladké, celá rodina jsme na buchty.
Petr: Rád má taky pečenou kačenu se zelím nebo svíčkovou.

Kdy se vrátil z ledu nejvíc potlučený?
Petr: V mládí úrazy neměl, byl fyzicky odolnější. První problémy přišly až v mužské kategorii.

Jaký dárek mu udělal největší radost?
Maminka: Cokoliv, co se týkalo sportu. Ať už to byla tenisová raketa, kolo, míče, nebo pingpongový stůl.

Chtěli jste mu hokej někdy zakázat?
Maminka: V žádném případě! Hokej měl strašně rád. Už jako žák, když měl před zápasem, tak neexistovalo, aby se večer díval na televizi. Věděl, že má zápas, tak to bral zodpovědně.

Museli jste v jeho pokoji hodně uklízet?
Petr: Měli jsme společný pokoj a nebylo to potřeba.

Čeho se bál?
Petr: Brácha nikdy strašpytel nebyl. Nevzpomínám si, že by se něčeho bál.

Když byl malý, čím jste si přáli, aby byl?
Petr: Naši nás nikdy nenutili k tomu, abychom byli třeba doktory. Přáli si, ať jsme v životě spokojení, a to se splnilo.

Za co jste mu nejvíc vyhubovali?
Petr: Oba jsme dostávali za lhaní. To táta nikdy nesnášel.
Maminka: Manžel vedl kluky k poctivosti. Kvůli rozbitému oknu se nerozčiloval. To šel zaplatit, a tím to skončilo. Ale lhaní opravdu nesnášel.

Jiří Dopita střílí kanadskému gólmanovi Luongovi úvodní gól zápasu.

Prvním střelcem zápasu osmifinálové skupiny Česko - Kanada se stal Jiří Dopita.

Jiří Dopita se raduje z úvodní branky v utkání s Kanadou

Jiří Šlégr (vpravo) gratuluje Jiřímu Dopitovi k brance v síti Kanady

Málokdo z českých hokejistů na šampionátu si rozumí s maskotem lvíčkem Tomíkem jako Jiří Dopita.