V play off jste často musel bojovat s nepříjemnou osobní obranou, jak jste to snášel?
Musel jsem se udržet, protože do play off patří, že hráči, kteří jsou schopni rozhodovat utkání, jsou soupeřem vyváděni z míry. Buď řečmi, nebo držením. Dělá vám problémy udržet nervy? Nemyslím si, že jsem nějak nervózní člověk. Jednou jsem u nás ve Vsetíně vyprskl s Liborem Zábranským. To byla moje blbost, ale jinak to bylo úplně v klidu.
A mrzí vás teď s odstupem času potyčka se Zábranským z prvního finálového zápasu se Spartou?
Nemrzí mě to. Nic tak hrozného to nebylo. Teď se tomu můžeme jenom zasmát. To prostě k hokeji patří.
Zrovna Sparta na vás žádné nepravosti nezkoušela, odmítla vás osobně bránit a vy jste jí dal ve finále šest gólů. Udělala chybu?
Jak Jáno Pardavý, tak Honza Tomajko, s kterými hraji v útoku, jsou hráči schopní dávat góly. Kdyby mě Sparta víc hlídala, já bych se víc přizpůsobil, aby se prosadili oni. Ve Vsetíně na užším kluzišti možná má osobní obrana význam. Ale na větším hřišti je to zbytečné.
Zvlášť ve třetím finále jste se po gólech hodně radoval. Byl jste hodně vyhecovaný?
Každý gól mě zvedne, dá mi sebevědomí. Když se mi nepodaří dát ze dvou vyložených šancí gól, dostanu se do menšího útlumu. Pomáhá mi to, góly jsou pro moji psychiku velice důležité.
Při zápasech venku vám v play off lidé dost sprostě nadávali, možná ti samí, kteří vám budou fandit na mistrovství světa. Vnímal jste to?
Neříkám, že je to klasická česká věc. Není to většina lidí. Je to pár výjimek, pár hloupých lidí, kteří jsou po celé republice, na všech stadionech. A jsou i ve Vsetíně. To je normální. Pokud se nehází na led sklenky, nevadí mi to. Když se přijdou na hokej vyřvat, ať se vyřvou. To svědčí o jejich inteligenci.
Se Vsetínem jste získal pět titulů ze svých šesti a během té doby se tým hodně změnil. Máte teď jako kapitán v něčem jinou práci?
Myslím, že práce kapitána se nezměnila. Už před sezonou jsem říkal, že tohle je kvalitní tým a že se budeme chtít dostat do finále. Nebylo to jednoduché, ale tenhle tým na to opravdu měl. Navíc jsme se v sezoně posílili o Luďu Krayzla a Jirku Burgra. Moje úloha je pořád stejná. Na ledě sice céčko mám, ale to má jedinou výhodu, mohu se zeptat rozhodčího, jinak je zbytečné.
Je vaše radost z letošního titulu o něco obohacena?
Má to náboj v tom, že jsme loni ve finále prohráli zrovna se Spartou. Je dobře, že jsme jim to vrátili. Ale kdybychom porazili kohokoliv jiného, bylo by to jedno. Že se vyhrálo, je nejdůležitější. Po sportovní stránce.
Atmosféru finále poznamenaly i jiné než sportovní problémy. Jak na vsetínské mužstvo dopadla aféra kolem klubového šéfa Romana Zubíka, který byl vzat do vazby?
Samozřejmě jsme to vnímali. Ale je to mimo led a při zápase na to stejně nikdo nemyslí. Každý jenom hraje hokej tak, jak umí. Na výkon hráčů to určitě nemělo žádný vliv. Uvidíme, jak to dopadne. Tyhle věci jdou mimo hráče, takže to těžko mohu nějak komentovat.
Vy jste ve Vsetíně už šest let, nejste unaven prostředím?
Tak bych to neřekl. Ale každá změna je samozřejmě určitým oživením. Ale na to já teď nebudu odpovídat. Mám ve Vsetíně ještě rok smlouvu. Samozřejmě se může stát, že Vsetín opustím. Ale teď mám před sebou mistrovství světa. Tam budu chtít podat dobrý výkon. Na další věci pak bude času dost.
Pokud byste někdy odešel ze Vsetína, kam byste šel nejraději?
Vůbec nevím. V takových věcech už se opravdu nerozhoduji sám. Musím se poradit s manželkou. Musím brát v potaz syna, protože už chodí do čtvrté třídy, takže by pro něj taky nebylo nic jednoduchého změnit prostředí. Uvidíme, zatím jsem o tom moc nepřemýšlel. Nechám to po mistrovství.
Loni jste byl blízko angažmá na Floridě v NHL. Nelitujete, že jste nabídku odmítl, a chcete ještě NHL vyzkoušet?
Já toho v žádném případě nelituji. Bylo to moje rozhodnutí a litovat toho nebudu. Prožil jsem další výbornou sezonu, zahrál jsem si dobrý hokej. Takže nevím, proč bych měl litovat. Ale na druhou stranu nevyvracím ani to, že pokud bude zájem, mohlo by se stát, že bych to ještě zkusil.
 I kapitán Vsetína Jiří Dopita se občas ocitne na ledě |
