Později pil, fetoval, pral se, prosázel jmění, spal s kýmkoli, koho sbalil v baru. Rozvedl se. A vyhodili ho z NHL. Jedenačtyřicetiletý Kanaďan, jeden z nejlepších útočníků 90. let, zveřejnil svůj příběh v otevřené knize Hra s ohněm, která v zámoří vyšla v pátek. Potvrdil v ní, co se nějakou dobu tušilo.
"Dvakrát týdně jsem přespával u něj doma. Trvalo to dva roky," napsal o kouči Grahamu Jamesovi, který ho v patnácti vedl v týmech ve Winnipegu a Moose Jaw. "Jeho vinou jsem nevěděl, čemu věřit. Pro mě v tu chvíli nejvlivnější člověk tvrdil, že to, co děláme, je správně. Přestal jsem věřit sobě, svému úsudku."
Fleuryho život v 7 bodech1. Narodil se 29. června 1968 v městečku Oxbow v kanadské prérii. Otec byl alkoholik, matka závislá na valiu. |
Mezi mladými hráči se často mluvilo o "Grahamových favoritech", ale tmavovlasého třicátníka s kulatým obličejem a dvěma bradami nikdo neudal. V hokeji byl úspěšný, učil kluky evropskému kombinačnímu stylu. Jeho oběti držel v šachu stockholmský syndrom, pořád v nich přežívala náklonnost vůči němu.
"Styděl jsem se, cítil jsem vinu a on mě pořád ovládal," vzpomíná Fleury, proč si vše nechal pro sebe. Až v lednu 1997 Jamese obvinili z pohlavního zneužívání. K veřejné zpovědi se odvážil útočník Sheldon Kennedy. James si odseděl tři roky a zmizel do Evropy. Svého času trénoval ve Španělsku. Fleurymu se zatím hroutila kariéra i osobní život.
Statečný bojovník? Nebo spíš zákeřný skřet?
Měří jen 168 centimetrů. Postavou a zuřivou rvavostí na ledě připomínal skřeta. "Klidně se rozjel a vyskočil na největšího drsňáka soupeře," říká litvínovský kapitán Robert Reichel, který s Fleurym hrával za Calgary Flames. A začátkem října mu volal. Zkoušel ho snad angažovat k sobě na křídlo?
"Kdepak, jen jsme pokecali. Ale od známých z Calgary vím, že je pořád ve formě." V soukromí se Fleury většinou choval přátelsky, měl rád společnost. Snad v každém baru v Calgary měl známé. Po porážce v semifinále olympijského turnaje v Naganu přišel do české kabiny gratulovat trenéru Slavomíru Lenerovi, jenž předtím rovněž pracoval pro Flames.
"Přitom při zápase na mě řval ty nejsprostší nadávky," tvrdil Lener. Někdo Fleuryho považoval za statečného bojovníka s dobrým srdcem, někdo za zákeřného šmejda a alkoholika. Hokej však uměl náramně. V NHL nasbíral 1 088 bodů (455+633), vyhrál Stanley Cup (1989) i olympiádu (2002). Gólů i trofejí mohl mít mnohem víc, kdyby se sám neničil.
Jak lehce propařit 50 milionů dolarů
Čím dál víc pil, postupně si přibral kokain a další drogy. "Padesát milionů dolarů proteklo mým krkem, proletělo mým nosem a spadlo do kapes majitelů kasin po celém kontinentu," přiznává nyní.
O Fleuryho závislostech se vědělo, o jejich prapůvodu nikoli. Navzdory nesčetným tahům až do rána hrál výborně. A NHL pravděpodobně zavírala oči nad výsledky jeho dopingových testů.
"Třináctkrát za sebou jsem byl pozitivní," tvrdí Fleury. "Ale vedl jsem bodování NHL, tak co měli dělat? Lil jsem do zkumavek Gatorade (isotonický nápoj), můj syn Beaux za mě do nich čůral, aniž by o tom měl potuchy. Doktoři mě varovali: Ještě jednou a dostaneš distanc! Já na ně kašlal."
Přesto se jeho situace stále zhoršovala. V únoru 2001 ho přepadl záchvat zodpovědnosti, na čas opustil ženu, čtyřletého syna a dvouletou dceru i tehdejší klub (New York Rangers) a přihlásil se na odvykací léčbu. Jenže svou chorobu tehdy nepřemohl.
Manželství se mu rozpadalo, na ledě se mu dařilo čím dál míň. V lednu 2003 se coby hráč Chicago Blackhawks připletl do rvačky ve striptýzovém podniku v Columbusu. Nic si z ní nepamatuje, probudil se až v hotelové posteli, celý od krve. O pár měsíců později ho NHL definitivně vyloučila.
"Ve dvě ráno jsem nabil pistoli a strčil si ji do pusy."
Po čase už své problémy vůbec nezvládal. A uvažoval o sebevraždě. V knize popisuje, jak si v noci zajel do zastavárny pro pistoli: "Ve dvě ráno jsem ji nabil, odjistil a strčil si hlaveň do pusy. Ukazovák se mi třásl na spoušti. Seděl jsem tak celou věčnost, klepal jsem se tak, že mi hlaveň cvakala o zuby. Měla chuť samoty, studila. Chutnala černě."
A šokující pasáž pokračuje: "Moje normální já říkalo: Nedělej to, nedělej to, nedělej to. Všechno se zlepší. Jenže druhý hlas odpovídal: Hov.., nikdy se to nezlepší. Ta bitva mi v hlavě zuřila dost dlouho, až jsem zničehonic vytáhl zbraň z pusy a hodil ji na zem."
Něco se v něm zlomilo. Už čtyři roky je prý střízlivý. Podruhé se oženil, má další dceru. Letos v září se pokusil o návrat do NHL. Byť hrál v přípravě výborně, do týmu Calgary Flames se neprotlačil. Ale aspoň udělal reklamu své knize.
Není v ní žádné tabu, zato plno sprostých slov a urážek. Třeba český obránce Roman Hamrlík je podle Fleuryho "zbabělý hnusák". Fanoušci i nepřátelé mu zůstanou. Fakt je, že upřímnější a drsnější autobiografii asi žádný profesionální sportovec nikdy nevydal.
Chlast ani drogy už mi nezabíraly, přiznal FleuryV sérii rozhovorů, které Fleury poskytl při propagaci své knihy v Kanadě, odpovídal i na následující otázky. Kdy jste si řekl: Konec s alkoholem a drogami? Máte tedy vyhráno? Je pravda, že jste zbankrotoval? Co byste udělal, kdybyste potkal trenéra, který vás zneužíval? Neměl byste chuť ho zbít? Podáte na něj trestní oznámení? |
