"Osobně jsem spokojen jen napůl. Vím, že tam byly i nedostatky, můžu hrát ještě líp," slibuje útočník Duda další galapředstavení.
Ale tři body v premiéře, to je úvod snů, ne?
Kdybych řekl, že mě to netěší, lhal bych. Ale nikdy se moc nechválím, spíš hledám chyby. Třeba jak mi krásně přihrával Procházka a já netrefím prázdnou branku... to musím dávat. A mohl být klid už dřív. Každá střela, která se neujme, je jako špatná přihrávka.
Na první kolo se hrál atraktivní hokej. Souhlasíte?
Byl to pohlednější hokej, než který jsme předváděli v posledních přípravných zápasech. Ve třetí třetině jsme zbytečně hráli s Hradcem Králové nahoru dolu, dávali jsme mu šanci. Nebýt Hanuljaka v bráně, tak Hradec odjel s body. Je to začátek a z těch chyb se musíme poučit. Takový mančaft, jaký máme, musí hrát dobře takticky, vědět, kdy se zatáhnout. Není ostuda to odbránit.
Byla pro vás úleva, že jste vstřelil gól hned ze své první střely?
Určitě je příjemný dát first goal takhle brzy. Člověk se pak cítí líp. Ale já se cítil celý den parádně, těšil jsem se, až to vypukne. Mistráky mají úplně jinou atmosféru než příprava, konečně se o něco hraje.
Nastoupil jste v útoku extraligových mazáků s Kraftem a Procházkou. Jak si vyhovujete?
Perfektně. Krafťák tomu dává jako centr myšlenku, plno bulí vyhrává, je silný na puku. Prochy je dříč, takové hráče mám hrozně rád. Vzadu Bombic s Pulpánem, trošku nám to tam vázlo, ale jsme na dlouhé cestě a vypilujeme to.
Pocházíte ze západočeského Chodova, což není taková dálka od Chomutova. Sledoval vaši premiéru někdo z rodiny?
Ne, ti cvakali na internetu. Jsou pověrčiví. Navíc mám doma marodnýho psa, je po operaci, od něj se všechno odvíjí. Rodiče ho hlídali. Je to zlatý retrívr, můj miláček. Jemu patří tohle vítězství (úsměv).
Jaká je první liga?
Co jsem zatím viděl, tak trochu pomalejší než extraliga. Když však na sebe chodí první lajny, je tempo srovnatelné. Největší rozdíly vidím v taktické vyspělosti hráčů. Ale každá soutěž má něco, šel jsem do první ligy s pokorou, poněvadž tady najdete plno dobrých hráčů.
Nikde není lehké se prosadit. Když jsem se v Českých Budějovicích bavil s Prospalem a Dvořákem o Chomutovu, tak sami říkali, že to pro ně byl tenkrát v první lize těžký rok. A moc se toho nezměnilo. V téhle době umí bruslit každý. Je to o srdíčku, hokejové dovednosti.
Váš elitní útok měl šanci prakticky v každém střídání.
Od toho tady jsme. Hráli jsme extraligu, něco umíme, očekává se to od nás. Trenér nám dal důvěru, my chceme předvádět takový hokej, který se bude líbit divákům a který strhne naše spoluhráče, aby hráli na stejném levelu.
Když začala extraliga, v níž jste si odkroutil spoustu sezon, nepřepadla vás nostalgie?
Kouknu se na výsledky, to určitě. Ale v Chomutově jsem šťastný. V mé situaci mi vytrhl trn z paty. Jsem mu nesmírně vděčný, chci tuhle sezonu odmakat a vrátit mu to. Představa, že bych vstával v pět hodin a na šestou chodil v Budějovicích trénovat, pak jen koukal, jak kluci hrají... Psychicky by to bylo hodně těžký. Jsem rád, že si můžu zase zahrát s klukama, být součást týmu, mít zážitky a fun z hry.
A hned jste si získal i fanoušky. Je to důležité?
Hokej hrajete pro lidi, oni si zaslouží, abychom je bavili. Je to kultura. Ale zůstávám stát s rovnýma nohama. Něco už mám za sebou a vím, jak to chodí. Diváci vás můžou milovat, ale za chvíli i nenávidět. Získáte si je jedině svými výkony. Nemusí se vám dařit, ale musíte na ledě nechat srdce.
