Rozčiloval se na čárového rozhodčího, když mu bránil při zpracování přihrávky. Vypomohl i obraně, jednou se po puku vrhl skokem a čepelí hokejky jej posunul daleko od napřahujícího obránce Tomana. "Ve Vsetíně jsem byl naštvaný sám na sebe. Nebyl jsem koncentrovaný, zápas mi vůbec nevyšel," řekl třiadvacetiletý hráč.
Byl jste kvůli tomu před utkáním se Znojmem hodně nervózní?
To ne. Psychicky jsem v pohodě. Potřeboval jsem jen dokázat, že ve Vsetíně šlo o jeden nevydařený zápas. To se může stát každému, i hokejista je jenom člověk.
Znojmo bylo v Plzni dvě třetiny lepším týmem. Proč?
Mají výborně propracovaný systém. Dobře bránili a čekali na brejky. Navíc jim výborně chytal Svoboda.
Věřil jste za stavu 0:2 v obrat?
Určitě. Hokej je nevyzpytatelný. Stačí jedna střela a karta se obrátí. To se potvrdilo. Dokázali jsme vyrovnat během jediné minuty. To byl pro Znojmo šok. Pak už bylo jasné, že kdo dá třetí gól, vyhraje.
Připravil jste dvě branky pro Voskára a Štefanku. Byly to podobné akce, kdy jste přihrával zpoza branky.
Na tom místě hraju rád. Před prvním gólem jsem se snažil Svobodu překonat sám, akci dokončil až důraznější Jozef. Před vítěznou trefou jsem puk zatáhl co nejvíce za bránu a přihrával zpět na bližší tyč. Věřil jsem, že Juraj Štefanka bude připravený. Když jsme spolu hráli v přípravě, vždycky na tom místě číhal. Nezklamal ani teď a už dobře věděl, jak s pukem naložit.
Plzeň dvakrát za sebou otočila utkání, v němž prohrávala o dvě branky. To musí zvednout sebevědomí.
Už to svědčí o tom, že máme dobrý tým. Libor Barta perfektně chytal a mužstvo mělo touhu po vítězství. A samozřejmě také štěstí.
