Líbil se vám první zápas?
Byl jsem mile překvapený, jak kluci hráli, jak soupeře přehrávali. První třetina byla v naší režii, na začátku té druhé jako kdyby se lekli, že vedeme, a měli pár minut výpadek. Pak jsme zase kontrolovali celý zbytek utkání. Musím být spokojený.
Jak jste se ve Znojmě ocitl?
Manažer Rosťa Dočekal je kamarád, těm se blbě říká ne. Byli jsme dohodnutí hned. Mužstvo není špatné, opravdu, a není v tabulce tam, kde má být. Dokud je nějaká naděje, tak do toho dáme maximum, aby se ve Znojmě play-off hrálo.
A vy byste si protáhl cestování.
(směje se) Pokud se jezdí pohodlným autobusem, není to nic, co by se nedalo vydržet.
Říkáte, že jste byli ve Znojmě dohodnutí hned, ale od odvolání předchozího trenéra Romana Šimíčka do soboty, kdy jste nastoupil, uběhly skoro dva týdny. Co se dělo během nich?
Dělo se to, že byla celorepubliková chřipková epidemie. (úsměv) Měl jsem přijet dřív, ale ze zdravotních důvodů jsem toho nebyl schopen. Leda bych nakazil půlku mužstva, což jsem nechtěl. Domluvili jsme se, že až horečky přejdou, sednu do auta a jsem tam. Neproběhlo to okamžitě po odvolání Romana, ale po několika dnech, jenom jsem nechtěl přijít do kabiny a nakazit tam partu.
Pokud se chytím tohoto slova, tak nakazil vás hokej znovu po dvouleté pauze, kterou jste od trénování měl?
Celý život jsem se hokeji věnoval, takže i když z něho vypadnete jako já po sezoně, kdy jsem trénoval ve Francii, tak během deseti minut je to tam. Stačilo ráno přijít na rozcvičku, sledovat kluky při rozbruslení, jak se připravují na zápas. Vstoupíte na střídačku a za pět minut jste v tom zase, jako kdybyste nepřestal.
Máte představu, jak přesně budete Orly připravovat? Pustí vás bolavá kyčel mezi hráče na led?
Problémy s kyčlí mám, ale když je jeden stařík schopen řídit o holi miliony lidí, tak já si těch dvaadvacet tajtrlíků v mančaftu ukočíruju taky. On to je tedy vtip, ale opravdu nemám problém uřídit mužstvo. Jak mi kyčel dovolí, tak na led budu chodit, nebo si rozdělím práci se svými asistenty, s nimiž jsem názorově na jedné lodi. Každopádně buď budu stát u mantinelu, nebo budu na ledě. To není handicap.
Co jste věděl o EBEL, než jste ji začal sledovat jako budoucí trenér Znojma?
Hokej v Evropě sleduji, pořád mě zajímá. Sledoval jsem přestupy, soutěže, znám hráče, které jsem trénoval nebo jsem proti nim nastupoval. Mám přehled. Stačilo pár telefonátů, pár sezení s Rosťou Dočekalem a věděli jsme co a jak. Víte, evropské soutěže se hrozně vyrovnávají. Rozdíl je jenom v názvech a v počtu Kanaďanů, které máte buď vy, nebo hrají proti vám. Já po těch dvou letech, co jsem zůstal doma a věnoval jsem se svým věcem, jsem se Rosťou nechal přemluvit a myslím, že jsem udělal dobře. Což říkám po zkušenosti za jeden a půl dne.
Manželka měla taky radost, že balíte kufry a místo sledování olympiády nebo cesty na hory vyrážíte do Znojma?
Vůbec ne, ani trochu. (úsměv) Pár dnů se se mnou doma nebavila ani klika od dveří. Ale žena moc dobře ví, jakého blázna si vzala. Je jí jasné, že jakmile se do něčeho pustím, tak si za tím jdu. Buď mě to nakopne, nebo mě to zabije. Ve Znojmě bereme tu první variantu. Ostatně já se na biatlon rád podívám, přeju našim na olympiádě co největší úspěchy, ale pasivně sport moc nemusím. Pokud byla možnost spolupracovat s kamarádem, raději než sedět doma se vrhnu na střídačku, kde člověk ožije. Pohecuje se, je ve svém živlu.
Udělal jste si obrázek, co je potřeba změnit, aby se Znojmo ze dna tabulky odlepilo? Například nehrál obránce Lakos.
Ten má ale potíže s ramenem. Vypadá to, že ho do hry jen tak nepustí, možná až do konce nadstavby. Jinak mužstvo ukázalo, že sílu má. Změny v kádru už nejsou možné a ani to není potřeba. Viděl jsem na videu zápasy a ty mi potvrdily, že vůle tam je, hlavně se kluci potřebují dostat do pohody. Nebudeme to hrát na individuality, ale na tým.
