Na hokej jste úplně zanevřel?
Od té doby, co jsem v Motoru skončil, jsem byl pouze jednou na zamrzlém rybníku. Jinak vůbec, ani mě to neláká. Vím, že jsem nebyl nijak výjimečný hráč a hokejem bych se neživil dlouho. Měl jsem v Motoru platnou smlouvu ještě na rok, ale po první sezoně jsem došel za trenérem, že nechci dále pokračovat, hlavně z důvodu častých zranění. Kvůli zdravotním problémům jsem byl neustále mimo hru a už mě nebavilo koukat se z tribuny na spoluhráče, jak trénují a hrají zápasy.
Zdravotním potížím se dalo předejít, nebo se většinou jednalo o nešťastné náhody?
Ve více případech to bylo z nějakého nastřelení pukem, ale i tomu se dá vyhnout. Tehdy jsme také nebyli dostatečně informovaní o správné stravě. Jezdili jsme na zápasy a jedli jsme předtím například rohlíky, což má poté na různá zranění velký vliv. Samozřejmě jsem mohl být ke zraněním náchylnější, mít smůlu, ale dá se proti tomu bojovat a být na to lépe připravený.
Eddie Turek, nový kondiční kouč Budějovic: Hokej už mi nedával radost |
Nelákali vás kamarádi a známí do nižších soutěží?
Ano, ozvalo se mi i několik prvoligových a druholigových týmů. Nabízeli mi spolupráci, ale měl jsem připravenou jasnou odpověď. Nechtěl jsem pokračovat, navíc jsem měl platnou smlouvu v Motoru. Kdybych hrál dál, tak jedině v Motoru. V nižších soutěžích by navíc riziko zranění bylo možná ještě větší.
Hokejisté mívají sen připsat si alespoň jeden start v extralize. To se vám ve Vítkovicích podařilo a nikdo vám to už neodpáře.
Seběhlo se to tak, že v áčku byla velká marodka a my jsme den před tím hráli ve Vítkovicích za juniory. Zůstal jsem tam, protože jsem měl zrovna formu, ale byl jsem připraven jen na střídačce. Jenže jsme dostali dvě minuty za příliš mnoho hráčů na ledě, trest jsem šel odsedět, a jakmile jsem vyskočil z trestné lavice, tak jsme inkasovali. Připsal jsem si tedy start v extralize, ale hned z toho byl minusový bod.
Po skončení aktivní hokejové kariéry jste se hned vydal na cestu fitness trenéra?
Už v průběhu kariéry jsem se začal zajímat o to, proč jsem stále zraněný. Hledal jsem příčiny, čímž jsem se více méně dostal k tomu, co právě dělám. V době aktivního hraní na to nebyl čas, protože jsem vše obětoval hokeji. Bavilo mě poslouchat starší kluky, kteří o tom něco věděli, a představoval jsem si, že jednou budu tím, koho ostatní poslouchají.
V oboru jste se pomalu rozkoukával tím, že jste začal objíždět vzdělávací kurzy?
Ano, na nich vám nastíní cestu, kterou je třeba se vydat, pokud to chcete někam dotáhnout. Musíte se naučit dost rozsáhlou anatomii svalů a kostí. Tím, že mě to bavilo a zajímal jsem se o to, mi šlo učení rychleji a snáz. Jiné kurzy jsou o stravě, to je další nedílná součást mé práce. Je nutné si ještě předtím udělat certifikát, bez kterého vás na většinu kurzů nepustí. Objel jsem jich opravdu hodně a snažil se brát od každého něco. Trendy se neustále mění, člověk se musí pořád sám vzdělávat. Vycházejí nové studie a nejde se chytit jednoho odborníka, podle kterého se budete řídit. To je dle mého největší chyba, co může nastat.
Zaměřujete se na individuální, nebo hromadné tréninky?
Vyznávám individuální přístup. Nerad posílám tréninkové programy lidem, které jsem nikdy neviděl a neznám jejich pohyb. Snažím se s člověkem nejprve sejít, párkrát si s ním zatrénovat, abych ho poznal, a na základě toho mu sestavím plán. Každý člověk je jiný, to je třeba zohlednit. Pracuji maximálně s dvěma klienty najednou, protože nejde nastavit více lidem trénink na míru. Skupinové tréninky dělám taky, ale to je spíše na bázi zábavy, kdy se sejde větší parta a panuje v ní uvolněnější atmosféra.
Ozvali se vám i nějací hokejisté, že by chtěli spolupracovat?
Ozvalo se mi jich hned několik a pochopitelně je pro mě práce s nimi výhodou, protože s jejich pohybem a přípravou mám dlouholeté zkušenosti. Vím, co kluci potřebují, a chystám jim tréninky tak, aby byly pestré a nic v nich nechybělo. Konzultuji s nimi i to, proč to dělají, aby měli také svoje poznatky. Pracujeme postupně, přeju si, aby sami viděli určitý progres. Hokej je jednostranný sport, takže se snažíme dělat kompenzační cvičení. Odpočinku přes sezonu moc nemají, proto do programu zařazujeme cvičení na mobilitu a nesmí chybět ani různá protahování.
Působil jste jako kondiční trenér u budějovické mládeže. Je to stále aktuální?
Bylo to jen na jednu sezonu, už v klubu nepracuji. Vedení mi nabídlo, že bych v Motoru pracoval na plný úvazek a dělal kondiční přípravu většině kategorií, ale tím bych přišel o práci ve Fitness 14, což jsem nechtěl. Domluvili jsme se tedy tak, že pokud bude mít někdo zájem se mnou pracovat, dostane na mě od vedení kontakt. Potěšilo mě, kolik kluků, se kterými jsem předtím spolupracoval v Motoru, se ozvalo. Byla to pro mě skvělá zkušenost, ale vyhovuje mi více osobní přístup.
Předpokládám, že vás potěšilo rozhodnutí trenérů A-týmu Motoru o změně letní přípravy z týmové na individuální?
Souhlasím s tím. Z mého pohledu to byla dobrá volba, konečně se to podařilo prosadit.
Máte nějaké osobní cíle, kam byste se chtěl posunout?
Láká mě zahraničí, chtěl bych se nadále rozvíjet. Asi bych se ani nebránil tomu, abych v cizině i žil. Mým snem je, že bych jednou otevřel všestranný komplex, kde by nebyla pouze posilovna.
