Poté se oba začnou hlasitě smát. Není to naposledy. Během rozhovoru pochopíte, že duo hokejových útočníků, kteří mají reprezentaci pomoct ke světovému zlatu, není jen z jednoho města, ale i těsta.
Martine, víte, že v Třebíči je Patrik váš nadřízený?
Jak to myslíte?
On je totiž ministrem sportu Podhoráckého a horáckého knížectví.
Eliáš: No jo. Hochu, ty ani nevíš, že já jsem politik.
Erat: (mne si oči). Tak teď nevím: už jsem se probudil, nebo se mi to ještě zdá?
Eliáš: A víš, kdo je náš kníže? Erat: (přemýšlí) Donutil.
Eliáš: Bingo. Dobré ráno.
Patriku, když jste ten ministr sportu, tak teď otázka na vás: Který Třebíčák byl u prvních dvou československých titulů mistrů světa v roce 1947 a o dva roky později?
Tipnu Vláďa Bouzek.
Správně.
Eliáš: To je můj bývalý trenér.
Erat: Ježíš, kdybych věděl, že mě tady čeká kvíz, tak nikam nejdu.
A Bouzek vždycky říkal, že nejkrásnější město na světě je Třebíč, pak Rio de Janeiro a pak Praha. Platí to?
Eliáš: Určitě. A ještě Karibik je krásnej.
Erat: Jen aby bylo jasno, Karibik je diskotéka v Třebíči.
Mají Třebíčští nějaký společný znak? Třeba o hokejistech z Kladna se říká, že mají nohy jak špalky, protože pořád dělají dřepy.
Erat: To my se poznáme až v baru.
Eliáš: Ale na ledě se poznáme jednoznačně chytrostí.
Mimochodem, víte, kde hrála reprezentace první přípravný zápas před tímto šampionátem?
(minutu přemýšlejí)
Erat: To bylo s nějakým blbým týmem. Ve Švýcarsku. Ne? Jo, už jsem si vzpomněl. V Třebíči s Bělorusy. Máma mi to vlastně říkala.
Byl by pro vás velký sen zahrát si v Třebíči za nároďák?
Erat: No, určitě.
Eliáš: I když na mě by možná ještě bučeli potom, co jsem druhý Stanley Cup nepřivezl domů, ale do Znojma. Lidi trošku zahořkli.
Erat: Tak potřetí ho dovezu já.
Martine, byl jste se tenkrát na něj v Třebíči podívat? Byl. Bylo mi osmnáct, ale držel jsem se od něj dál. Jak se říká, nesmíte se ho dotknout, aby pro vás neztratil to kouzlo.
Pamatujete si, kdy jste se vůbec poprvé viděli?
(shodně) Ne!
A podruhé?
Erat: Počkejte, vy si myslíte, že jsme měli spolu rande?
Eliáš: Já jsem odešel z Třebíče, když bylo Martinovi teprve osm. Věkem jsme se míjeli, já kamarádil s jeho bráchou. Až když odešel do Kanady, tak jsme spolu přes léto začali trénovat.
Erat: Navíc já měl v osmi letech úplně jiné ideály. Třeba Rudu Hloucha z mužů.
Eliáš: Zkrátka třebíčské machry a bohy.
Patriku, vy jste prý ve čtrnácti letech odešel do Kladna na základě inzerátu, který četli vaši rodiče. Nalákalo je, že si tam uděláte maturitu.
Já vybíral ze tří měst: Jihlavy, Brna a Kladna. V Kladně byl ale kamarád mého bráchy, a tak jsme se na to místo upnuli. Ale je fakt, že jsem tam šel, protože mě vzali na školu bez přijímaček.
Americké začátky
Oba jste pak brzy odešli za moře. Bylo to hodně těžké?
Erat: Já šel v osmnácti do juniorky, to v Česku tehdy bylo něco nevídaného. Nikdo mě nechtěl pustit. Chtěli, abych zůstal a šel ve Zlíně do extraligy. Když se na to podívám zpětně, vím, že to byl jeden z nejdůležitějších kroků v kariéře.
Eliáš: Pro mě byla Amerika docela v pohodě. Lehké ale nebylo jít ve čtrnácti do Kladna, být daleko a domů jezdit jednou za dva měsíce. Vracet se ve dvě v noci courákem z Jihlavy.
Martine, vám každý přezdívá Špenát. Proč?
To je strašně dlouhá historie. To se dědí po tátovi, říkaj tak i bráchovi. Chudák syn, až se mi narodí. Bude to taky Špenát.
Dal byste mu jméno Patrik?
Erat: Je to hezké jméno, ale nebude to ani Patrik, ani Martin.
Eliáš: Já bych Martina taky nedal. Protože mám s většinou Martinů špatné zkušenosti, až na výjimku, a to je tady Martin.
Mimochodem, už si vás dva někdy někdo spletl?
Eliáš: To se stát nemůže. Já mám menší hlavu.
Už dopředu jste si přáli hrát tady na mistrovství spolu v jedné řadě. Proč?
Eliáš: Martin je výborný hokejista, má skvělé myšlení. Nebojí se jít do soubojů a vytvořit šanci pro ostatní.
Ale teď pravdu – my jsme spolu jednou dominovali na exhibici třebíčských odchovanců proti československým legendám.
Erat: A teď jsme si řekli, že to zkusíme o level výš.
Jak vůbec budete při hře na sebe křičet?
Erat: Páťo.
Eliáš: Martínku. I když včera na tréninku ještě nebylo potřeba křičet, zatím totiž nahrával. Z mé strany to ale bude Špenáte nebo Éro.
Erat: Já určitě Páťo.
Eliáš: Ale to fakt tak bude.
Oba milujete golf. Kdo z vás dvou je lepší?
Eliáš: Pokud to berete tak, že hrajete poctivě, pak jsem to já. Pokud hrajete tak, že vám z nohavice občas vypadne míček, pak je to Erat.
Erat: Když si s sebou beru šest míčků, tak musím využít všechny.
Kdo má lepší auto?
Eliáš: Ta audina je pěkná, ale je to audina.
Erat: Nemám slov.
Doufáme ve zlato!
Oba máte teď v Kanadě šanci vyhrát první seniorské zlato. Vsadili byste kvůli němu třeba vlasy?
Eliáš: Já ne. Vypadal bych jak idiot. Mám velké uši a plochou hlavu, jelikož když jsem byl mimino, tak jsem spal pořád na zádech.
Erat: Já byl v osmnácti jednou dohola a nikdy to už nechci v zrcadle vidět. Ale s bráchou se sázím pořád.
My už odmala máme heslo: Od teď se nehádám, od teď se sázím.
Eliáš: Zato já už nesázím. To mám za sebou. Navíc teď už je to tady nelegální.
Ale to zlato by se mohlo povést. Martin má pověst štístka: byl na dvou akcích se seniorskou reprezentací a má dvě medaile.
Erat: Musím to zaklepat do toho nejtvrdšího, co tady je (tluče Eliášovi do hlavy).
Eliáš: Však jsem četl, jak říkal, že bez zlata domů nepojede. Takže doufám, že to vyjde.
Erat: Musíme vyhrát, rád bych se domů totiž podíval.
Vraťme se ještě k Třebíči. Pamatuji si, že jste kdysi byli hodně úspěšní v populární televizní soutěži Hry bez hranic.
Eliáš: To byla pecka. Když to bylo u nás na Polance (koupaliště v Třebíči), tak jsem tam vyrazil. Mě to děsně bavilo.
Erat: Mě taky.
Dokázali byste teď v létě na tu Polanku ještě vyrazit?
Erat: Asi ne. Já nemám moc rád koupání s tolika lidmi.
Eliáš: Tak to já jsem opak.
A poznávají vás lidi?
Eliáš: Tak já tam chodím v plavecké čepici, na hlavě brýle, plavky po krk.
Hokejový klub v Třebíči má problémy s penězi. Dokázali byste ho koupit? Že by třeba Patrik dělal generálního manažera a Martin sportovního...
Eliáš: Tak to by bylo dost těžké pode mnou makat. Já mám tvrdou školu.
Erat: To jste blbě rozhodl. Dal jste nám špatná řemesla. Ale vážně – já si myslím, že u nás je hokej těžko dělatelný. Je to hodně práce, ne s hokejem, ale s věcmi, které jdou kolem. A to už není hokej. Člověk by musel dost investovat a nejsem si jistý, že by se to vyplatilo.
Mluvíte rozumně, takže své peníze investujete?
Erat: Jasně, peníze se mají točit.
Eliáš: Prej, mluvíte rozumně a ty odpovíš: Peníze se mají točit.
Na první setkání si nepamatujete, ale vzpomenete si, kdy jste poprvé hráli proti sobě?
Eliáš: Asi až v Nashvillu.
Erat: První dva roky jsem proti němu moc nehrál, protože on byl v první lajně a ta naše třetí proti nim na led nechodila.
Eliáš: A teď už zase já hraju ve třetí lajně a nechodím na tu první.
Erat: Ne, je dobré hrát proti Patrikovi, je to takový minizápas. Vždycky si ho užíváme, jen musím dát o gól víc.
Voláte si často?
Eliáš: Tak jednou za měsíc, spíš si píšeme. Oni jsou kluci v Nashvillu divní. I Tomáš Vokoun, který tam byl. Ale to je gólman, takže má omluvu.
A co byste dělal, kdyby vás do Nashvillu vyměnili?
Eliáš: Odmítl bych to. Protože já mám ve smlouvě, že musím souhlasit s trejdem.
Erat: Já bych do Jersey taky nešel. Jedině do Rangers.
Eliáš: Jo, tak panáček chce do Rangers. Hezký...
Začali jsme kvízem, tak s ním i skončeme. Víte, jaký má ten druhý číslo dresu?
Erat: Jasně, dvacet šest.
Eliáš. Počkejte, já vím.
(po minutě)
Erat: Bože, to je ostuda.
Eliáš: Začíná to jedničkou a dál nevím... Devatenáctku má u vás Arnott, že? Tak desítka.
Erat: Napodruhé dobře.
Eliáš: Já jsem si to myslel. Hele a nezměnil jsi číslo?
Erat: No, měl jsem devatenáctku.
Eliáš: Takže to jsem ještě větší machr, když jsem věděl obě. Co tam máte dál?
Jak se jmenuje jeho partnerka?
Eliáš: Verča.
Erat: Peťa.
Eliáš: Verča patří k nejhezčím holkám v Třebíči. A ne jenom tam.
Erat: (nakloní se k diktafonu a zakřičí). A je to moje přítelkyně.
Kdybyste si mohl cokoliv vybrat od toho druhého, co by to bylo?
Erat: Přítelkyni.
Eliáš: Ohohoho. Opatrně, to je moje žena... Mám jako taky odpovědět? To totiž nejde trumfnout. Já bych si vzal od něj těch šest let, o která je mladší. Už mě bolí tělo, ráno sotva vstávám. I když vždycky dřív než on.
