"Nevím, možná se mu nelíbí můj ofenzivnější styl. Že se snažím na ledě něco vytvořit..."
Bývalý policista Burns je proslulý přísným zacházením s hráči. Bičuje je výtkami a tresty. Kdo něco zkazí, musí dělat kliky. Burns se umí mračit. Náramně se hodí do klubu s přízviskem Devils, tedy „Ďáblové“.
Silné mužstvo z New Jersey v NHL obvykle vítězí. Jestliže však prohraje, zplihle sedí v kabině a čeká na Burnsův výstup.
Eliáš sice tvrdí, že se jeho vztah s trenérem maličko zlepšil. "Ale někdy to schytám, i když hraju dobře," prohlásil. "Kdybych věděl, že neodvádím svou práci, přijal bych to. Dovedu zkritizovat sám sebe."
Zatímco jiné hvězdy v NHL odbruslí za zápas hodně přes dvacet minut, na Eliáše v New Jersey leckdy zbude jen patnáct. Despotický Burns vyznává tuhou kázeň a rovnostářství mezi poddanými.
Odmítá tradiční zámořskou hierarchii útočných formací. "Musím z minima udělat maximum," řekl Eliáš s pousmáním.
"U nás mají všechny čtyři lajny stejný prostor. Nikdo nesmí moc vyčnívat. Já si na to nemůžu, ale ani nechci zvyknout. Ale mančaftu to zatím funguje, vyhráváme. I když jenom jedna nula nebo dva nula."
České křídlo v takticky upjatém týmu prospívá. Jasně vede tabulku produktivity Devils, s devíti góly a patnácti asistencemi. V hodnocení plus/minus má sedm kladných bodů. Zejména v poslední době exceluje.
Před několika týdny vedle sebe Eliáš uvítal vytouženého centra, veterána Igora Larionova. Třiačtyřicetiletý Rus sedí v kabině hned vedle. "Igor, to je parádní hokejista. Má cit, umí hru zpomalit, přesně přihrát.
Jenže tenhle evropský způsob se trenérovi moc nezdál, tak nás zase roztrhl," říká Eliáš.
Burns žádá nasazení, obětavost, oddanost obraně. Jakmile se Devils dostanou do vedení, začnou ho hájit. "Jen netuším, jak dlouho můžeme ten psychický tlak vydržet," přemítá Eliáš.
"Každý zápas držíme jednogólový náskok. Člověk si nemůže nic vyzkoušet, ani chvíli se hokejem bavit. Nikdy nemáme klid, ale zatím jsme úspěšní..."
