Právě dnes mu předsezonní příprava v New Jersey začíná.
Co na vás vlastně v kempu čeká?
Nejdřív se seznámíme s novými hráči, vždyť na kempu je nás kolem šedesáti. Jsou tam kluci z prvního týmu, z farem, z juniorky i Evropy. Ti mladší pak už mají dokonce za sebou nějaké předkempy, my mazáci se scházíme až toho 11. září. To se dělají fyzické i zdravotní testy a o den později se už na nic nečeká a začne se trénovat.
Hvězdy před OHDnes bude zveřejněna širší nominace pro Vancouver |
Předpokládám, že hodně tvrdě?
Ani ne, nebývá to tak náročné, protože všichni už jsou docela připravení. Není to jako před deseti lety, že přes léto nikdo moc nedělal a začal makat až v kempu. Jsme rozdělení do tří skupin, jedni hrají zápas, druzí trénují mimo led a třetí parta je v posilovně na kole. Jsme čtyři pět hodin na zimáku a pak jdeme domů. Takže ti, co mají stabilní místo, klidně stihnou ještě golf nebo relaxovat. Ale velmi brzy začnou přípravné zápasy.
Mluvíte o mladých, kteří jsou v kempu s vámi. Procházejí třeba nějakými nováčkovskými rituály?
Tak musí zdravit první, to je jasné. Ale rituály je nečekají, to až v sezoně. Ti, co se dostanou do týmu, zaplatí nováčkovskou večeři.
Oni bojují o flek v týmu, jsou proto v tréninku nebezpeční?
Musí do toho dát všechno a třeba vás i při tréninku přišpendlit na mantinel. Jsou zarputilí! Ale my staří zase musíme být chytří, abychom se jim včas vyhnuli.
Byl jste i vy takový?
Já si jen pamatuji, že jsem byl neuvěřitelně nervózní. Přišel jsem, New Jersey zrovna vyhrálo Stanley Cup, byl jsem v nejlepším klubu v NHL. Neuměl jsem moc anglicky, byl jsem na pokoji s jedním Američanem a neřekli jsme si za celý týden ani slovo. Ještě štěstí, že tam byl tehdy i Petr Sýkora. Pomohl mi.
Může se stát, že by hvězda kemp pokazila a ani se nedostala do týmu?
Teoreticky ano, ale zatím jsem to nezažil. Občas si všimnete, že někdo není v pohodě, ale těm opravdovým hvězdám dá každý čas.
Hodně populární jsou i teambuildingové akce. Třeba Rangers byli na vojenské základně West Point.
Já si myslím, že to jsou to strašné nesmysly. Abych na sebe nechal řvát od vojáků, tak na to vážně nejsem. Jsem rád, že my něco takového neděláme, máme zajetý model, kdy jsme v naší tréninkové hale.
Čekal jsem, že pro novinky budete mít pochopení. I proto, že jste čerstvě vystudovaný trenér. Jak vlastně probíhaly závěrečné zkoušky?
Ještě v srpnu jsem byl na několika přednáškách, na led jsem moc nemusel, protože jsem po operaci a nebylo dobré, abych byl na ledě třeba pět hodin denně. Na svazu jsem pak dělal ústní zkoušky, dostal jsem dvě tři otázky na teorii a pak jsem měl vykreslit několik hokejových cvičení. Byl jsem nervózní, protože člověk neví, na co se vás můžou zeptat. Já naštěstí dostal otázku na téma anaerobních prahů, což mi sedlo. Ale nejsem žádný malíř, takže kreslit bruslení pozadu mi dalo zabrat.
Bifloval jste se?
Na písemné zkoušky v květnu jsem se poctivě učil týden. Ležel jsem v knížkách. Teď jsem si spíš procházel poznámky z přednášek.
Pochlubíte se teď manažerovi v Jersey s trenérskou kartičkou?
Radši ne. Jak se říká: Mlčeti zlato, držeti pusu diamant.
