Jenže nepopíral by tím hokej svou podstatu? „Neumím si to představit. Srážky k hokeji patří a vždycky budou,“ reaguje trojnásobný vítěz Stanley Cupu Jiří Hrdina. A další známý forvard Petr Nedvěd dodává: „Chápu Erika, protože si prošel svým a stále s tím bojuje, ale není to reálné. Vytratilo by se kouzlo toho sportu.“
Poranění mozku je bezpochyby problém, který se v minulosti neřešil. Nejen Lindros, ale řada dalších hokejistů doplatila na časté otřesy postkomočním syndromem. Naposledy rozmrzel fanoušky pohnutý osud švédského mezka Johana Franzéna, jenž je kvůli němu vyřazený z běžného života.
Lindros je však přesvědčen, že se i přes změnu poměrů, zpřísnění pravidel a obezřetnější přístup ke zraněním hlavy nedělá dost, aby se problému zabránilo.
„Je pravda, že dřív vás brali za bolestínka, pokud jste řekl, že vás bolí hlava. Sám jsem to zažil. Dostal jsem prášek a druhý den slyšel: Jdi hrát. Nikdo nechtěl přijít o fleka. Troufnu si říct, že dřív bylo poranění mozku víc než teď, akorát se o tom nemluvilo,“ vypráví Nedvěd.
A dodává: „Dneska je všechno jinak, zpřísnila se pravidla a existuje řada opatření, když se něco stane. Pokud dostaneš ránu do hlavy a není ti dobře, tak nesmíš dohrát utkání, jedeš podle protokolu a podrobuješ se zkouškám. Hráči jsou chráněni.“
Hokej se vyvíjí, za posledních dvacet let z něj ubylo hákování a sekání – stačí pohledět na záběry z legendárního Nagana a porovnat se současností. Je tedy možné, že se postupnými úpravami dopracuje za dalších dvacet let ke hře bez dotyku?
To si odborníci ani bývalí hokejisté nemyslí. I proto, že Lindrosův radikální návrh vyvolal poprask, až ho autor na Twitteru později mírnil: „Čistý kontakt tělem má své místo v profesionálním hokeji. Je ale důležité, aby vymizel v mládeži a u amatérů.“
Tato formulace je už pro mnohé přijatelnější. „Ano, smysl to dává u dětí do patnácti let. Ale od juniorského věku si to neumím představit. Fanoušky by to nebavilo,“ myslí si Hrdina.
A to je kruciální bod: vývoj hokeje bude z velké míry určovat zájem fanoušků. A to především v NHL, kde kluby žijí z velké míry ze vstupného.
„Lidi přitahuje adrenalin. Přirovnal bych to k formuli 1. Když si do ní jezdec sedne, musí počítat s tím, že se může zabít. Je to na hraně, to ty lidi baví,“ říká Nedvěd. „Stejně tak v hokeji i přes všechna opatření bude vždycky docházet ke střetům. Úplně se toho nevyvarujete nikdy, protože je to fyzický sport.“
Hrdina přidává ještě jedno přirovnání: „Je to stejné, jako kdyby někoho napadlo lyžařům zpomalovat kluznice, aby z kopce jezdili osmdesátkou místo stošedesátkou. Zákroky na hlavu jsou samozřejmě špatně, ty se musí trestat. Jinak je ale současné nastavení pravidel dobré, není toho moc k měnění.“
Proto je důležité budovat vzájemný respekt hráčů. Klást na něj všeobecný důraz je nutné zvlášť v době extrémně rychlého hokeje, kdy každá kolize může znamenat vážné zranění. Anebo zvětšit hřiště – pak ubude kontaktů. A také atraktivity.
