Zlínský odchovanec, který je nejnovějším pokračovatelem slavné české tradice v místních Rangers, během sezony zaujal pěti gólovými zápasy v řadě i parádními sóly přes celé hřiště.
Poznává, kolik fyzických a hlavně psychických sil obnáší zvládnout v devatenácti celou sezonu v NHL. Nyní léčí pohmožděné rameno, ale to by ho nemělo připravit o druhou účast na mistrovství světa.
„Bylo by skvělé zahrát si v Bratislavě, ale ještě jsem nominovaný nebyl,“ namítne Chytil, který se několikrát zapsal do rekordních knih New York Rangers. Naposledy tím, že je teprve druhým teenagerem v historii klubu, který během jediné sezony odehrál 75 zápasů.
Generální manažer Petr Nedvěd prohlásil, že na šampionát s vámi počítá.
Byl bych za tuhle příležitost rád. Zažil jsem to už minulý rok v Dánsku, kam přijela spousta českých fanoušků a atmosféra byla úplně jiná než tady v NHL. Vím z extraligy, jak čeští fanoušci dokážou fandit. Neumím si představit, jaká atmosféra by mohla být na Slovensku.
Jak jste se změnil během první celé sezony v NHL?
Zesílil jsem a herně trošku vyzrávám. Jak je sezona dlouhá, tak na každém zápase záleží, musím se na každý připravit. Všechny probíráme s trenéry, snažím se zlepšovat. Hodně mi to pomáhá. Jsem jiný hráč, než jsem byl na začátku a během sezony.
Fyzicky, nebo mentálně?
Obojí. Sezona je tak dlouhá, že když se nedaří, když se prohrávají zápasy a není tu nikdo z rodiny, je to těžké na psychiku. Pomáhá mi, že kousek ode mě bydlí spoluhráči, takže zajdeme na večeři a všechno probereme. Nebo zavolám domů, pobavím se s rodiči, přítelkyní, bráchou, agenty.
Někteří spoluhráči bydlí spolu. Nenapadlo vás podobné řešení, které může pomoci proti splínu?
Na jednu stranu je to dobré, že pořád s někým jste. Můžete si popovídat, někam si zajít, uvařit si jídlo. Na druhou stranu člověk občas potřebuje svoje soukromí, takže jsem rád, že jsem sám. Navíc teď přímo nade mnou bydlí Libor Hájek, kterého povolali z farmy. Takže kdykoliv si chceme promluvit, jenom na sebe houkneme.
Ze silného reprezentačního ročníku 1999 jste jako první dostal výraznější šanci v NHL. Přemýšlel jste o tom, čím to bylo?
Měli jsme kvalitní ročník. Spousta kluků hraje extraligu v Česku, Filip (Zadina) a Martin (Nečas) už taky hráli v NHL. Ale nekoukám kolem sebe. Snažím se pořád pracovat. Od mala mám v sobě, že se chci každým tréninkem i zápasem zlepšovat. Jdu si za tím. Je mi devatenáct, a když budu takhle pracovat, mohlo by to jít ještě líp.
Pomáhá vám, že klub je ve fázi přestavby, takže na rozdíl od předchozích let výrazně sází na mladé hráče?
Samozřejmě, ale jsme v New Yorku a fanoušci očekávají výsledky. Chtějí, abychom víc vyhrávali. I my bychom to chtěli. Máme hodně mladých kluků, spoustu zápasů jsme ztratili o gól nebo v prodloužení. Nehrajeme špatný hokej, máme výborné trenéry i systém. Věřím, že se to brzy otočí a půjdeme nahoru.
Nasbíral jste 23 bodů, ale na jedenáctý gól jste čekal 22 zápasů. Jak jste, či nejste spokojený se svou produktivitou?
Když se zpět podívám na to, kolik jsem měl šancí, říkám si, že bych mohl mít o několik bodů víc. Ale zase je skvělé, že na tom můžu pracovat.
Straší vás statistika +/- bodů, v níž jste nejhorší v týmu?
Bohužel to tak v hokeji chodí. Někdy máte zápas, kdy stoupnete na led a máte body a naopak. Nemyslím si, že bych nebránil. Občas se chyby vyskytnou. Lidé v týmu vidí, jak hraju, co dělám. Kdyby to byl problém, bavili bychom se o tom vážněji.
Proti komu je nejtěžší se prosadit?
Každý tým má skvělé hráče dopředu i dozadu, pak jsou tu ještě superhvězdy, které dokážou rozhodnout. Někdy je těžké hrát proti lajnám, které umí skvěle bránit. Pohlídají si naši první a pak je velmi složité se prosadit.
Zkuste být konkrétní.
Vyjmenoval bych superhvězdy: Sidney Crosby, Connor McDavid, Auston Matthews, pokud jde o centry, a Patrick Kane, pokud bych měl jmenovat křídlo. Při každém střídání dokážou zvednout diváky ze sedadel. Ani nevím, jestli si lidé u televizí všimnou detailů, jak všechno na ledě dělají správně, jak vytvářejí šance a dávají góly. Hlavně pro ty detaily patří k nejlepším.
Kane bude hrát na podzim v Praze. Chtěl byste někdy něco podobného zažít?
Zahrát si v Česku NHL, to by bylo něco, o čem jsem nikdy ani nesnil. Pro české kluky, kteří nastoupí, to bude zážitek. Rangers už v Praze hráli, pár lidí v klubu mi to připomnělo.
Přijde řeč i na to, že v Rangers působila spousta českých hokejistů včetně Jaromíra Jágra?
Když se ve volné chvíli bavíme s kondičním trenérem nebo dalšími trenéry, dojdeme k tomu, že tu chvíli bylo osm českých hráčů. Rád si poslechnu jejich vzpomínky.
Chtěl byste mít taky tolik českých spoluhráčů?
Bylo by to zajímavé, to si vůbec nedokážu představit.
New York je obrovské město. Přesto, poznají vás někdy fanoušci v ulicích?
Občas ano, hlavně vášniví fanoušci kolem Madison Square Garden. Ale v New Yorku je tolik lidí, takže to není jako v jiných městech, kde kluky poznávají víc.
Zápasy v Madison Square Garden sledují nejrůznější celebrity. Zajdou za vámi i do kabiny?
Jsou jen v hledišti. Nevybavuju si, že by někdo byl v kabině. Ale když vidím při přerušení, že přišel slavný herec, muzikant, sportovec, udělá mi to radost. Říkám si, že je neskutečné, kam jsem se to dostal.
Kdo vás zaujal nejvíc?
Ani si je všechny nepamatuju. Ale vybavuju si, že tu byl John McEnroe. Je vážně skvělé, že sem chodí takoví lidé, že je hokej zajímá a baví.
