Jste teď opatrnější?
Nedíval jsem se, protihráč vyjel zpoza mě a trefil mě. Musím se rozhlížet kolem sebe, abych to neschytal jako v Chomutově. Bylo to dost nepříjemné, bolest se z hlavy dostala do celého těla. Teď už se ale cítím výborně.
Jaký máte pocit ze dvou zápasů po návratu?
V Brně jsem se zpočátku rozkoukával a na konci třetí třetiny se mi už hrálo lépe. S Litvínovem jsem po úvodním ceremoniálu z toho trochu vypadl, ale pak jsem se rozehrál a už to bylo dobré.
V Brně jste trefil břevno, s Litvínovem vás v tutovce vychytal Janus. Co vám chybělo ke třetímu extraligovému gólu?
V Brně to bylo o štěstí. S Litvínovem jsem si puk měl potáhnout více a střílet nahoru. Musím pracovat dál, pořád se snažit zakončovat a určitě to tam časem spadne, třeba v dalším zápase v Liberci. S kvalitou soupeře roste náš výkon. Vyhráli jsme v Brně, porazili Litvínov. Ale proč to tak je, to se raději zeptejte někoho zkušenějšího.
Svoje místo v centru máte jisté, ale neustále putujete útoky. Jak to snášíte?
Kam mě trenéři dají, tam se snažím odvádět sto procent. Nějak mi to nevadí. Spíše jsem rád, že jsem častěji na ledě a že mi trenéři dávají takový prostor. S Litvínovem mě posílali na přesilovky i do oslabení.
Nejste jediný hráč v extralize s košíkem na obličeji. Všímáte si, jak si vedou ostatní?
Většinou jsou to spoluhráči z reprezentační osmnáctky. Často si píšeme, jak se nám dařilo. Jsme hodně v kontaktu. Potkáváme se na reprezentačních srazech, máme výbornou partu.
Martin Nečas z Brna jel na mistrovství světa dvacítek. Nečekal jste, že dostanete také pozvánku?
S Martinem jsme velcí kamarádi. Je to výborný kluk, se kterým si také často píšu. Trochu mě zamrzelo, že nevyšel aspoň kemp před mistrovstvím, ale to je hokejový život. Zase jsem zůstal přes svátky v extralize, je to pro mě dobrá škola a jsem za to rád.
Mistrovství světa osmnáctek na Slovensku by vás ale nemělo minout, ne?
Teď nás čeká turnaj ve Švédsku a doufám, že se tam ukážu. Snad se to povede.
Pustí vás trenéři? Na podzim vás potřebovali a na sraz jste nejel.
Záleží na nich. Musíme se domluvit mezi sebou, jak mě budou potřebovat ve Zlíně a jak mě bude potřebovat pan Varaďa v osmnáctce. Každá reprezentační akce je poctou. Ale nevybírám si. Kam mě pošlou, tam hraju a užívám si to.
Filip Chytil ze Zlína slaví gól proti Kometě Brno.
Ve Zlíně jste nejmladší v kabině. Jaké jsou vaše povinnosti?
Mladých je nás teď celkem dost, Gago, Karafiát, Gazda, takže si to rozdělíme a děláme, co po nás pan Sedlák (kustod týmu) chce. Sbíráme puky z ledu, nosíme věci do autobusu...
Sezonu máte hodně hektickou. Jak kloubíte hokej se školou?
Dostal jsem individuální plán. První pololetí mi ale nevyšlo. Chybí mi uzavřít pár známek, musím se na to ve druhém pololetí více zaměřit a snad to bude dobré. Rodiče mě do toho celkem ženou, jenže po hokeji se mi do učení nutí těžko. Ale musím to zvládnout, nechci zůstat hloupý.
Úřad centrálního skautingu, který mapuje výkonnost juniorů před draftem NHL, vás zařadil mezi evropskými hráči na 15. místo. Co jste na to říkal?
Přidává mi to sebevědomí. Snažím se ještě více makat, ať to vyjde. A když to nevyjde, tak se nedá nic dělat. Udělám pro draft všechno a uvidíme.
Zlínský útočník Filip Chytil (ve žlutém) se snaží získat puk do své moci a ohrozit litvínovského gólmana Jaroslava Januse.
Do NHL vtrhlo v posledních letech spoustu mladíků. Berete si z toho něco?
Hodně sleduju Austona Matthewse a Connora McDavida, to jsou moje vzory. Snažím se od nich vzít to nejlepší, i na tréninku zkouším dělat to, co oni. Ještě to není ono, ale když to budu dělat pořád dokola, tak to třeba bude časem dobré a můžu to použít v zápasech.
Co konkrétně pilujete?
Různé kličky, slalom mezi puky, míchání pukem, střelbu. Bylo by pěkné si proti nim jednou zahrát, jsou to nejlepší hráči NHL. Byla by to čest.
Máte oblíbený tým v NHL?
Ani ne. Hlavně sleduju hráče. Když jsem byl malý, tak jsem fandil Pittsburghu, protože tam hrál Jaromír Jágr a viděl jsem hodně cédéček, jak tam v mládí válel. Pak mě to přešlo a pozoroval jsem Crosbyho, Malkina, teď mladší, protože jsou mi věkově blíž.
