Ve finále chybí domácí Slovensko, přespolní Česko i velké týmy Rusko a Kanada. Světový hokej letos ovládli Seveřané. Neobvykle velkou silou vyzařují především Finové, věční čekatelé na titul. A už zázračný gól hokejového mesiáše ze zamrzlého Oulu, Mikaela Granlunda, jasně naznačil, že je může potkat průlomový ročník.
"Ještě nekončíme. Náš sen se vyplní až výhrou ve finále," připomíná trenér Jukka Jalonen, proč Finové na Slovensko přijeli. Po šestnácti letech mohou navázat na zlatý šampionát ve Stockholmu, kde Ville Peltonen, Saku Koivu nebo legendární Raimo Helminen vystrčili Tři korunky z trůnu. Historicky úspěšnějšího souseda pokořili na jeho vlastním turnaji.
A památné mistrovství může znovu ožít. I pod Tatrami září Koivu, jen se jmenuje Mikko. Mladší bratr mistra světa má po ruce střelce Jarkko Immonena nebo Tuoma Ruutua a stejně jako sourozenec s hrdým mužstvem Suomi zatím pouze jednou zakopl - s Českem.
Finská finále MSMS 1992 se Švédskem MS 1994 s Kanadou MS 1995 se Švédskem MS 1998 se Švédskem MS 2001 s Českem MS 2007 s Kanadou |
"Je to pro nás obrovská výzva," říká kapitán Mikko Koivu před osudovým duelem.
"Pokusíme se porazit tým, proti němuž nechce nikdo hrát," připomíná nejproduktivnější hráč mistrovství Immonen, s jakou suverenitou prošlo Švédsko do finále. I Finy ovšem tentokrát zdobí sebevědomí, výbornou formu si drží už od Českých her v Brně.
A nestraší je ani výsledek z posledního a do letoška jediného mistrovství, které se odehrálo v Bratislavě v roce 1992, kdy Finové vůbec první medailí v dějinách uvolnili stříbrnou kletbu. Druhý nejcennější kov od té doby vybojovali šestkrát.
"V těchto velkých zápasech jste vždycky pod tlakem, jenže tentokrát je to pozitivní tlak," tvrdí trenér Jukka Jalonen. "Jsme šťastní za účast ve finále a připravíme se i na Švédy."
Jestli Finové skutečně vyhrají, bude jejich nadšení odlišné od kanadských vyslanců, které na zámořských výletech netíží velká zodpovědnost, ruských maladců, pro něž je první místo povinností, nebo Čechů, vítězů skoro poloviny mistrovství poslední dekády.
Ne, z jindy chladných Finů by vytryskla neskutečná, zlatá radost. Radost, na kterou v zemi u polárního kruhu už možná dávno zapomněli.
