„Jsem na to hodně hrdý, beru to jako velký úspěch. Titul je to krásný. Hlavně jsem ho vůbec nečekal,“ raduje se někdejší stabilní mládežnický reprezentant, který se na klikatou „finskou“ cestu vydal jako patnáctiletý. V Oulu tedy působí pět let.
Proč jste titul nečekal? Nevěřil jste, že si Kärpät ve finále s Tapparou Tampere poradí?
Jde o to, že jsem za áčko v play off ze začátku nehrál. Nastupoval jsem za juniorku, s níž jsme taky došli do finále, ale neuspěli v něm. Áčko mělo tehdy před sedmým zápasem semifinále, když mi trenér řekl, že budu hrát.
Kdo je Radek KoblížekNarodil se 20. října 1997 v Ivančicích. Hokej začal hrát v Rosicích a ve Velkém Meziříčí, odkud zamířil do Komety Brno. Zůstal až do kategorie staršího dorostu. |
Cítil jste se na to?
Po finále juniorky jsem byl vyflusnutý, nebylo to jednoduché. Překvapení taky hrálo roli. Dobré ale bylo, že jsem měl tři dny pauzu, trochu jsem si odpočinul, a ta šance hrát o finský titul mě neskutečně nabila. Cítil jsem se výborně herně i mezi klukama, s nimiž jsem v sezoně hrál jedenáct zápasů v základní čísti a před tím jsem s nimi byl v letní přípravě. Vyhráli jsme, což je super.
Vážíte si toho, že jste se takhle ve Finsku prosadil?
Jsem strašně rád, že se to povedlo. Je to pro mě zase povzbuzení do práce, abych se v áčku udržel na příští rok. Věřím, že se mnou počítají na celou sezonu, po finále jsem měl samé příznivé ohlasy. Byli se mnou spokojení. Musím makat, abych byl připravený.
Líbí se vám tahle štace?
Že bych měl ve Finsku žít po kariéře, to asi ne. Vždycky se těším domů. Finsko je nádherné, má svoje kouzlo, jsem rád, že tam hraju, ale domov mám v Česku.
Bylo těžké se v tamní lize protlouct?
Začátky byly všelijaké. Bylo mi patnáct, šel jsem tam sám, musel jsem si zvyknout na styl trénování a zápasů. Teď si myslím, že mi finský hokej sedí, protože jsem celkem dobrý bruslař, a co je důležité, typově se tam hodím. K tomu můžu přidat nějakou českou chytrost. Sedlo mi to.
O vysoké úrovni bruslení ve Finsku bylo řečeno už mnoho. Trénuje se tam speciálně?
Hodně se trénují nohy, jsou tam na ně různé cviky, aby je člověk měl silné. Vůbec se celkově hodně trénuje. Nedělá se tam nic vyloženě výstředního, prostě se maká, trénují se nohy a z toho oni dobře bruslí.
V létě do tamního Lahti přestoupí z Komety útočník Hynek Zohorna. Bude mu SM-liiga vyhovovat?
Měla by, protože Hynek je skvělý bruslař. Protože Kometu sleduji, tak jsem viděl i jeho výkony teď v play off. Výborně bruslil, má skvělou střelu a je to bojovník, to mají Finové rádi. Měl by se zde uplatnit.
Můžete rozvinout to, co Finové na hokeji rádi ocení? Za co vás trenér pochválí?
Záleží právě na trenérovi. Letos byl v Kärpätu nový, chtěl hrát hodně aktivně. Hodně jsme bruslili, pořád v pěti, drželi jsme se blízko sebe... nic složitého. Střílet na bránu, jít do brány, hrát jednoduše, nedělat chyby na modrých čarách. Takové ty hokejové základy.
Je to velká zabíračka na kondici?
To jo. Ale abych pravdu řekl, vyhovuje mi to víc než takticky vedené zápasy. V nich musíte pořád přemýšlet, kde stát, jestli jste neudělal chybu, jestli jste ve své pozici. Při bruslivém pojetí zápasů tak i když nejste tam, kde máte být, zase to v rychlosti hned doženete a vrátíte se. Čekání v pěti na červené já nemusím. Aktivní hokej, to je super. Člověk se nezastaví a furt se jede.
Ve finále jste proti sobě stáli s českým brankářem Dominikem Hrachovinou. Znáte se?
Jistě, známe. On byl s Tapparou třetí sezonu po sobě ve finále, pro něho je to neskutečný úspěch, a bylo vidět i po finále, jaké jméno si tam udělal. Celý zimák řval jeho jméno. Teď odchází do Astany hrát KHL, což je něco, co je v budoucnu i mojí motivací, ale věřím, že na Finsko bude vzpomínat jen v nejlepším a lidi na něho taky, protože ho tam mají strašně rádi.
Sledoval jste na dálku tažení vaší bývalé Komety za titulem v juniorech i dospělých?
Vzhledem k tomu, že jsem v Brně nejen hrál, ale mám tam dodnes i několik kamarádů, tak jsem se díval pozorně. Na áčko na internetu, na juniorku na onlajnech. Držel jsem jim palce.
A pak jste si po zisku finského titulu do Komety na Twitteru rýpnul, že se vám ani nikdo neozval, aby o vás na web napsal článek.
Nejde o rozhovor se mnou. Zaprvé chci říct, že proti Kometě vůbec nic nemám. Fandím jí, sledoval jsem ji, Kometa je v Česku pro mě tým číslo jedna. Ale vadí mi, že když jsem před pěti lety odešel do zahraničí, na internetu jsem si o sobě přečetl, že jsem partyzán. Neodešel jsem v dobrém, byl to tehdy problém. Nejen v mém případě, nás bylo takových víc. Pak vloni odešli mladý Libor Zábranský a Filip Král a všechno je najednou v pohodě. Když jsem já přijel na léto do Česka a potřeboval jsem někde trénovat, Kometa mě nikdy nenechala. Musel jsem jezdit do Třebíče nebo chodit v Brně na Úvoz, kde jsem nikdy nehrál. Kometa mě nechtěla. Teď kluci u ní dělají přípravu a není to problém. Znovu říkám, nic proti Kometě jako takové, ale upřímně tohle mě mrzí.
Od doby, kdy jste z brněnské mládeže odešel vy, se v Kometě v přístupu k odchodům mladých hráčů ven leccos změnilo.
Já to na druhou stranu chápu. Majitel hráče vychovává, stojí ho to peníze, pak mu mají odejít. Tomu rozumím. Osobně cítím problém jen v tom, že jsem se dostal úplně mimo pozornost, i když jsem hrál za Česko na dvacítkách. To není fér.
Zůstal ve vás sen zahrát si za Kometu extraligu?
Doufám, že se to jednou podaří! Hlavně fanoušci jsou v Brně neskuteční a Kometa je velký klub. Má krásnou halu a výborně fungující systém. V hlavě to mám. Teď jsem ve Finsku a soustředím se na to, abych se prosadil naplno tady. Kdybych se vracelo do Česka, první variantou by byla Kometa. O to bych opravdu stál.
Tušíte, proč ve Finsku momentálně není tolik Čechů, a už vůbec ne hvězd, jakými byli dřív Janecký, Tenkrát nebo Ton?
To číslo za poslední roky skutečně opadlo. Nemám přehled, jestli Finové změnili názor na české hráče nebo proč to tak je. Od příští sezony tady budou Hynek Zohorna z Brna nebo David Tomášek z Pardubic, přibyde jeden Slovák. Tak nás tady bude zase víc.
Vloni se ve vašem Kärpätu mihnul Jan Hruška, v Brně špičkový hráč, ale ve Finsku se neprosadil. Naopak Michel Miklík zapadl v Brně, ale Finsko mu svědčilo. Jsou obě soutěže tak odlišné?
Nikdy jsem nehrál českou extraligu, takže nemůžu říct konkrétně. Ale Ivan Huml se taky řadí mezi tyhle případy. V Kometě nebyl dlouho, pak přišel do Oulu a udělal tady pět neskutečných sezon. V každé z nich byl mezi nejlepšími. Záleží taky v klubu na trenérovi, jak hráče využije, kolik mu dá prostoru na přesilovce, jakou mu dá roli.
Vy jste už přivykl tamnímu životu? Když třeba píšete na Twitter, používáte překladač, nebo píšete sám?
Mluvit finsky moc neumím, ale jsem tam pět let, chytám se. Když se kluci baví v kabině, rozumím tak půlku. Umím něco říct, Twitter používám bez překladače. Dokážu se domluvit na normálních základních věcech. Jde to pomalu.
Přišel jste na chuť tamnímu saunování?
Nevadí mi. Každý barák tady má svoji saunu, chodím do ní po zápasech. Akorát oslavovat titul v sauně bych moc dlouho nevydržel. To je taková finská specialita, že vezmou alkohol do sauny a popíjejí. Tam bych byl tak deset minut a už bych nevylezl.
Na ryby vyrazíte?
Byl jsem asi dvakrát. Jednou s kamarádem jsme vyjeli na jezero a zůstali jsme celou noc. Bylo to v létě, to je ve Finsku světlo. Tam jsme seděli, pili pivko a tahali jsme jednu rybu za druhou. To bylo krásný.
Je problém si na tmu přes den v zimě a světlo v noci v létě zvyknout?
Hlavně když jsem byl mladší, když mi bylo nějakých šestnáct let, byla ta tma náročná, hodně unavující. Nedařilo se, padal na mě stres. Teď to beru už v pohodě. Sice je to náročné, ale dá se to přežít. Naopak v létě, když je světlo a je hezké počasí, se tady člověk cítí neskutečně.
