Útočným apetitem oplýval Niinimaa odmalička. Už jako šestnáctiletý mladíček z klubu Kärpät Oulu hrál na juniorském ME, kde upoutal výjimečným tahem na branku.
V šesti zápasech nasbíral sedm bodů a světoví skauti jej již nespouštěli z očí. Do dospělého hokeje nakoukl v sezoně 1993/94, v níž odehrál za Jokerit Helsinky úctyhodnou porci 45 zápasů.
Ve slavném klubu vydržel ještě dvě sezony, ale poté, co se zviditelnil na světových šampionátech v roce 1995, ho nemohla Evropa udržet. Toho roku totiž absolvoval jak juniorský turnaj, tak i seniorský, na kterém se zasadil o historický světový triumf pro Finsko.
Po blonďákovi s nevinným výrazem sáhla Philadelphia Flyers, jež si jej vybrala jako 36. v draftu. Talentovaný obránce, rodák z Raahe, který brzy oslaví devětadvacáté narozeniny, mohl jít do NHL i dřív, ale odmítl, neboť se "necítil dobře připraven".
V premiérové sezoně 1996/97 si ale 'Spaz', jak je přezdíván, vedl víc než dobře. Nasbíral 44 kanadských bodů a zahrál si i finále Stanley Cupu.
V týmu měl kvalitní učitele - kariéra se nachýlila Paulu Coffeymu, nejlepší léta prožíval Eric Desjardins a o černou práci se staral Petr Svoboda. Niinimaa byl vážným kandidátem na Calderovu cenu pro nejlepšího nováčka.
Mezi Letci se překvapivě zdržel jen rok. Záhy putoval do Edmontonu, který si oblíbil a zakotvil v něm na pět let. Z Kanady si 'odskočil' do Nagana i na MS 2000 pro bronzové medaile.
V předminulém roce, kdy trable s kolenem snížily jeho cenu, byl vytrejdován do NY Islanders. Na změnu žehral. "Není tu sníh. Všechno je jiné. A hlavně mě nenechají v kabině pouštět speed metal na maximum," připomněl svou zálibu v kapelách Cradle of Filth či Metallica.
Novou akvizici si naopak pochvaloval Roman Hamrlík: "Dobře bruslí, dobře kvedlá hokejkou, má výbornou střelu, rozdává puky a exceluje v přesilovkách. Nezapomněl jsem na něco?"
Janne Niinimaa, hrající s číslem 44 a pobírající ročně asi tři miliony dolarů, tak rozhodně není hráčem, jehož by měli soupeři přehlížet.
