Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Fischerův cíl? Dohnat vzory z kabiny

21 2004
Detroit - Když se po dlouhé pauze vrátil začátkem sezony na led, nezdobily ho příliš dobré výkony. Po pomalejším rozjezdu už ale Jiří Fischer znovu patří k pilířům detroitské defenzivy. "Nikdy nebudu úplně spokojený, vždycky se budu chtít zlepšovat. Ale teď se cítím fajn," řekl novinářům statný hokejový obránce.

Ze sedmi záporných plus-minus bodů v prvních šestnácti zápasech se dostal až na plus pět v posledních patnácti. Články o mladém obránci Jiřím Fischerovi znovu začínají plnit sportovní stránky detroitských deníků.

Fischerův příběh poctivého dříče jako by se promítl i do jeho návratu na led. Sotva přecenil svoje schopnosti, dostal za vyučenou.

Od listopadu 2002 nehrál kvůli zraněnému kolenu, za Detroit znovu nastoupil až začátkem této sezony. Jenže jestli si myslel, že všechno půjde samo tak jako dřív, přepočítal se.

"Netušil jsem, že jsem toho za ten rok tolik zapomněl," řekl český zadák listu Detroit News o svém špatném vstupu do nového ročníku. "Jde o maličkosti, ale jistota při nahrávkách nebo poziční hra není taková, jako když pauzu nemáte."

"Nedostatek odehraných zápasů se na něm podepsal," přitakal trenér Dave Lewis. "Myslím, že si na začátku sezony tolik nevěřil."

Ta doba už je ale pryč, s každým odehraným duelem nabírá Fischer na jistotě a stává se oporou zadních řad. "Když se podívám na sestavu Detroitu, řeknu si, že mi stačí, když budu hrát tak dobře jako ten, co sedí vedle mě v šatně. Nebo jako ten za ním," uvedl třiadvacetiletý bek.

"Někdy ale není možné soutěžit nebo dostat se na stejnou herní úroveň jako třeba Lidström," vzpomněl trojnásobného vítěze Norrisovy ceny pro nejlepšího obránce NHL. "U nás v Detroitu je tolik skvělých hráčů, že si člověk může dávat cíle podle nich. Řeknu si, že bych chtěl mít střelu jako tenhle a nahrávku jako tenhle. A doufám, že jednou to takové bude."

Ze špatného začátku sezony si Fischer nic moc nedělal, sám nejlépe ví, že nejdůležitější věcí pro hokejistu je zdraví. "Nejstrašnější moment čeká zraněného hráče ve chvíli, kdy od doktora uslyší: Do konce sezony si nezahraješ. A to zrovna po zápasech, v nichž všechno vychází. Najednou je všechno pryč."

Během rehabilitace mu hokej chyběl. "Na bolest je člověk zvyklý, v kabině má nějakou bolístku skoro každý. Na to jsem zvyklý a nevadí mi to. Ale když nemůžete hrát, je to jiné. Sotva cítíte při rehabilitaci sebemenší problém, hned musíte přibrzdit," řekl detroitským novinám.

Spoluhráč Dandeneault jej při dlouhém herním výpadku přivedl na jógu. "Je to parádní věc," prohlašuje nadšeně hořovický rodák. "Dřív jsem dal hodně na sílu, ale teď vím, že v tom není všechno. Jde i o ohebnost," říkal během letní pauzy v Česku, kdy dojížděl za cvičitelem z domova v Berouně do Prahy.

"Jóga mi pomáhá perfektně roztáhnout svaly, je to ideální na pružnost. Dřív jsem při předklonu málem nedosáhl na zem, teď si dám v pohodě hlavu mezi kolena," tvrdí. A doufá, že rozcvičení po indicku ho ochrání i před zraněními.

Teď by to potřeboval. Je totiž na dobré cestě stát se hvězdou mezi hokejovými obránci.

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze