Vrbata považuje za štěstí, že se celá událost odehrála při hokejovém zápasu - stát se to někde jinde, zřejmě by jeho reprezentačnímu kolegovi nebylo pomoci.
"Co kdyby byl sám? Co kdyby třeba řídil auto? Mohlo se to stát kdekoli. Měl obrovské štěstí, že se to stalo během utkání. Kdyby k tomu došlo někde jinde, dopadlo by to mnohem hůř," svěřil se útočník Caroliny listu Ottawa Sun den po události, jež nahnala hrůzu všem hokejistům nejen v NHL.
Statistiky mu dávají za pravdu. Podle listu Toronto Sun každoročně postihne náhlá srdeční příhoda mimo nemocnici 350 až 500 tisíc obyvatel Spojených států a Kanady a jen pět procent se jich podaří zachránit.
Přenosné defibrilátory, jejichž obsluhu prý u nových typů zvládne i laik, jsou přitom zpravidla ve všech školách, úřadech a dalších veřejných budovách.
Fischer o svém problému s příliš silnou srdeční stěnou, který lékaři objevili v roce 2002, s Vrbatou často mluvil. "Když to u něj zjistili, říkal: Co budu dělat? Mám se vrátit do školy?" vzpomínal Vrbata.
Čtyřiadvacetiletého útočníka pojí s o rok starším obráncem dlouholeté přátelství. V sezoně 1998/99 přišel Vrbata do juniorského týmu Hull jako vyjukaný mladík a Fischer si ho vzal pod ochranná křídla.
"Neuměl jsem pořádně anglicky, takže první měsíce šlo všechno přes něj. Byli jsme si hodně blízcí. Sice si teď nevoláme každý den, ale jsme v kontaktu a sledujeme, jak se tomu druhému daří," uvedl Vrbata, jenž se s Fischerem v minulé sezoně během výluky NHL setkal nejen v Liberci, ale i na zlatém světovém šampionátu ve Vídni.
Společně s Vrbatou trnul i Aleš Kotalík, který zápas sledoval v televizi. "Jirka je můj velký kamarád. Bylo to pro mě krušných deset minut, než řekli, že reaguje," líčil útočník Buffala.
"Jenom si říkám, jak se to může stát zrovna jemu? Vždyť má možná nejlepší fyzičku v celé NHL, pro svoje tělo dělá to nejlepší. Ani si v restauraci nedá pivo," řekl Kotalík.
Událost ze zápasu Detroitu s Nashvillem Vrbatovi připomněla tragickou událost v rodině.
"Před dvěma lety umřel můj otec na infarkt, takže vím, co se může stát. Stačí sekunda a všechno se změní," dodal mladoboleslavský rodák, jenž si oddechl, když na internetu četl rozhovor s Fischerovým otcem.
"Byl jsem šťastný, když jsem se dozvěděl, že se Jirkovi daří dobře. Už snad bude v
pořádku," doufal Vrbata.
Podobné problémy jako Fischer má finský obránce Teppo Numminen, u nějž lékaři našli srdeční odchylku. Kvůli rozšířené aortě vynechal ve svých 35 letech pět zápasů na konci základní části, pak jakoby nic naskočil v dresu Dallasu do play-off a
ještě stihl reprezentovat Finsko na světovém šampionátu.
Žádné zdravotní problémy neměl. Při letním přestupu do Buffala prý doktoři žádnou závadu nenašli. Generální manažer klubu ovšem Numminenovi v úterý zakázal jít na domluvený rozhovor.
Ne všichni hokejisté mívají štěstí. Lotyš Sergejs Žoltoks, který trpěl na srdeční arytmii, zemřel loni krátce po zápasu za tým Riga 2000, skoro přesně na den rok před Fischerovou nehodou.
Na stadionu tehdy na rozdíl od zámořských arén nebyl defibrilátor po ruce. V kouči Minnesoty Jacquesu Lemairovi jako v řadě dalších hrklo.
"Zrovna jsem si pustil ten zápas, když se to stalo. Vzpomněl jsem si na Žoltokse," řekl.
