Držet palce však budou muset Dostálovi zřejmě v boji o záchranu, protože nováček elitní skupiny hned na úvod zaváhal v důležitém zápase proti Rakousku a podlehl 0:6.
Třicetiletý Dostál si i tak splnil velký sen - na světovém šampionátu v Praze hraje. Po konečné nominaci Francie měl obrovskou radost. "Chtěl jsem se ukázat otci a poděkovat mu za to, co mě naučil. Mistrovství světa v Praze je asi vrcholem mé kariéry," řekl rodák z Opavy.
V nové hale ho povzbuzuje početná skupina. "V pátek přiletěla žena se synem. Z Opavy přijeli také rodiče, byli tady v Praze u sestry a u tety. A také je tu náš trenér a manažer z Angletu," vyjmenoval.
Zpočátku však Dostál v sestavě národního týmu chyběl a musel o místo bojovat. "Minulou sezonu jsem byl v reprezentaci celou. Postoupili jsme do elitní skupiny, ale pak zvolil trenér Leime jinou taktiku a zkoušel mladé hráče. Mně navíc začátek ročníku nevyšel," vyprávěl Dostál.
V Angletu se totiž věnoval i trenérské práci a dvojí role nedělala dobrotu. "Soustředil jsem se na ostatní spíše než na sebe. V říjnu jsem to ukončil a klub si našel nového trenéra."
Francouzi si v úvodním utkání proti Rakousku zavařili, mezi oběma týmy byl rozdíl třídy. V základní skupině s Kanadou a Švýcarskem by tak jejich účast ve skupině o udržení mohlo odvrátit jen velké překvapení. "Nemůže kalkulovat a musíme jít zápas od zápasu. Snad se v boji o záchranu zmobilizujeme a dobře se na to psychicky připravíme," doufá Dostál a pozastavoval se nad nepovedeným zápasem.
"Tak špatně jsem hrát francouzskou reprezentaci ještě neviděl. Měli jsme velký respekt a ten má jít na takovém turnaji stranou."
Do Francie se vydal před šesti lety shodou náhod. V ročníku 1996/97 odehrál v extralize sedm zápasů za Opavu, následující sezonu strávil ve Spišské Nové Vsi a pak spojil hokejovou kariéru jen s Angletem.
"V Opavě jsem se zranil, a pak šel na Slovensko. Potom jsem se díky otci seznámil s Mojmírem Božikem, který tenkrát působil v Angletu. Odletěl jsem tam a myslel, že budu hrát tak rok nebo dva," povídal Dostál.
Osud tomu však chtěl jinak a život spojil s Francií. "S mou ženou Stephany jsme se seznámili hned na začátku. Nebylo to bez pořádné znalosti francouzštiny lehké a ona mi hodně pomohla," poděkoval své choti.
Ta však nebyla jediným důvodem, proč další kariéru spojil jen s Angletem a přijal francouzské občanství. "Zůstal jsem i kvůli hokeji. Nabídli mi solidní podmínky. Ale je pravda, že žena má dobrou práci, kterou není lehké sehnat. Navíc máme krásný stadion na pláži. A já nemám v třiceti letech už co dokazovat," vysvětlil.
V malém klubu nejvyšší francouzské soutěže si pochvaluje i pohodu. "Skončili jsme třetí a to je velký úspěch. Jsme jedním z nejmenších klubů v lize. Žijeme v zemi Basků, jsou něco jako Moraváci - zatvrzelí hoši. Máme výbornou partu, podobnou jako se povídalo o té vsetínské. Anglet je můj první tým ve Francii a jinam ani nechci," řekl Dostál a pochlubil se i dalšími úspěchy.
"Před třemi roky jsme byli dokonce vicemistři a dostali se do semifinále Kontinentálního poháru," usmíval se. V Angletu není jediným krajánkem. "Působí tam ještě Polák, dva Slováci a tři Kanaďané," dodal.
