Milanu Hniličkovi také před lety nevyšel první pokus, vrátil se domů, aniž si aspoň jednou zahrál NHL. Tomáš Vokoun sehrál za Montreal jedinou nešťastnou třetinu, v níž dostal čtyři góly. A na dlouho v soutěži skončil.
V roce 1996, když za mořem začínal, měl Franěk za sebou životní sezonu. S Litvínovem postoupil do finále ligy a dostal se do týmu mistrů světa z Vídně, i když jen jako třetí brankář.
V Americe se však musel hodně učit. "Je menší hřiště, takže na gólmana chodí víc střel.
A hlavně brankář je tam šestým hráčem. Brankář musí umět dobře rozehrát puk. Gólmani mají daleko víc asistencí než v Evropě." V amerických nižších soutěžích Franěk nechytal špatně.
Působil v Hearshey a Las Vegas.
Před dvěma lety si dokonce zahrál v utkání hvězd soutěže AHL. Nastoupil za Tým světa proti hráčům ze Severní Ameriky.
Jenže šance z Colorada nepřišla. V létě toho měl gólman dost. Skončila mu smlouva a požádal o výměnu. Klub to odmítl, a to byl poslední signál k Fraňkovu návratu do Evropy.
"Ukázal jsem, že mám cestu zpátky. Nemusím poslouchat, co oni říkají." Z nabídek si mohl vybírat.
Jednu z nich dostal od Třince, ale rozhodl se pro Norimberk, kde před čtyřmi lety chytal Roman Turek a stále se na něj vzpomíná.
"Česká brankářská škola je v Německu velmi známá," vysvětloval norimberský manažer Otto Sýkora. "Fraňka jsme viděli na videokazetách z minulé sezony.
Věděli jsme, že je to neuvěřitelně talentovaný kluk." V Norimberku se Franěk dělí o místo s německým gólmanem Markem Seligerem. V neděli v lize odpočíval, ale Spartě se postavil. Zdá, se, že situaci nese bez problémů. "Nezávidí si, jsou to kamarádi," řekl Sýkora.
Franěk tvrdí, že nemá nic proti tomu, když chytá konkurent.
"Když vyhraje zápas, nevidím důvod něco měnit. Nejsem člověk, který by do branky lezl za každou cenu." Návrat do Evropy je pro něho jen dočasným ústupkem. Chce se předvést a snaží se, aby si ho všimli trenéři národního týmu.
Nemyslí si, že má z Německa do reprezentace daleko. "Kdyby trenéři měli zájem, tak mě vezmou.
Doufám, že se tam někdy dostanu."