Ve čtvrtfinále play-off s Karlovými Vary tak domácí snížili na 1:2 na zápasy.
Devět penalt za sebou. Co jste na tenhle maraton říkal?
V dřívějším systému bývalo většinou po pěti sériích rozhodnuto. Nový systém po třech je těžký. Já se ptal rozhodčího, jestli můžu zůstat u brány. Řekl, že ne. Jezdit tam a zpátky bylo náročné. V rozstřelu se k nám přiklonilo štěstí, je to loterie.
A rozhodl ji benjamínek Černý, který penaltu zahrál jako mazák.
Na tréninku jezdí nájezdy docela dobře, věřil jsem, že promění. Ale mě už to takhle nedává, znám ho.
Z první partie jste po střetu s Kumstátem a pádu na led odstoupil. Nastoupil jste s obavami?
Nějaký napětí tam bylo, ale abych z toho byl nervózní, to ne. Vypustil jsem z hlavy, že něco takového bylo, nechtěl jsem na to myslet.
Tentokrát vás spoluhráči dobře chránili, že?
Až na jeden atak ze začátku dneska nic nebylo. Kluci si na to dali víc pozor. Byly nějaké pohovory od trenérů a dodržovali to.
Jak jste se cítil?
Už ve čtvrtek na tréninku jsem trenérům říkal, že jsem zdravý. Takový zápas jako dneska stojí hodně sil, ale když je na konci vítězství, lépe se regeneruje. Navíc já vynechal druhé utkání, byl jsem aspoň trošku odpočinutý.
Jak vás štvalo, že Karlovy Vary za 38 vteřin od vašeho druhého gólu vyrovnaly na 2:2?
S tím jsme měli problémy už během sezony, že jsme dostávali rychlé góly. Karlovy Vary hrají dobře dozadu, napadají, jsou tím známé. A my špatně vyhodili puk. Nesmíme hrát naslepo, musíme vyhazovat rány o mantinely.
Co jste říkal přesilovkovému tlaku vašeho mužstva v závěru třetí třetiny?
Já se jen bál, aby nás nemrzela nevyužitá přesilovka 5 na 3 před koncem, aby nás za její neproměnění pánbůh nepotrestal. Tlačil jsem puk očima do brány, říkal jsem, to není možný, že nedáme. Jsem rád, že to nakonec vyšlo. Musíme doma vyhrát i v sobotu a jet do Varů za stavu 2:2. Zase na ně vlítneme a doufám, že podruhé je porazíme v základním čase.
