Nejen o tom se člen hokejové rodiny rozmluvil při rozhovoru v ruském Čeljabinsku, kde působí jako skaut Buffala Sabres.
Oba syny máte v národním týmu, ale zatím pobýváte na mistrovství světa osmnáctiletých v Rusku. Chystáte se na Švédské hry zjistit, jak se jim daří?
Uvidím, rád bych, ale mám doma povinnosti. Kdybych věděl, že bude dlouhodobě špatné počasí, tak určitě poletím. (smích) Musím to projednat s manželkou. Nepočítal jsem s nominací Davida, čekal jsem, že Třinec Kometu více potrápí. Ale už jsou to dospělí chlapi, nepotřebují tam tatínka. (úsměv)
Hokejový klan MusilůFrantišek Musil David Musil Adam Musil |
Napadlo vás někdy, že by se bratři mohli potkat v národním dresu?
To mě ani nenapadlo, nepřemýšlel jsem o tom. Neustále jsem věřil, že Třinec finále prodlouží. Třinci jsem to přál. O to víc, že jsem nechtěl, aby Kometa předběhla Duklu v počtu získaných titulů. (úsměv) Ale klobouk dolů před Kometou, hrála opravdu dobře. Díky tomu jsem nijak nebral na zřetel, že budou hráči z finále nominováni a David by mohl obdržet pozvánku.
Co byl pro vás emotivnější zážitek? Vidět syna Adama v kanadském nebo českém dresu?
To je těžké. Na Adama jsem byl nesmírně pyšný po stránce toho, že se dostal do kanadské reprezentace. Jsem hrdý na to, co v mládežnickém věku dokázal. Moc dobře vím, jak těžké se do národního dresu Kanady dostat. Můžu o tom komukoliv vyprávět, ale až když to sám zažije a uvidí na vlastní oči, jak to tam chodí a kolik hráčů u nich hraje, tak teprve pochopí, jaký úspěch to je.
I když už mají synové v hokeji něco za sebou, snažíte se jim i nadále radit?
Když se zeptají, tak jo, ale už jim neříkám, co mají dělat. Kdyby mi řekli: Tati, ukaž nám to, tak bych vypadal trapně. (smích) Už mají zkušenosti, hokej je úplně jinde než když jsem hrál já. Mohu poradit třeba z psychologického hlediska, ale hokej se se rychle vyvíjí a posouvá kupředu. I v Naganu, na které pořád vzpomínáme, se hrálo už o dost jinak než teď. Ale znáte to, jaké to je, když vám táta radí. Musí se opatrně. (smích) Už jsou natolik vyspělí, že ví, co mohou a co ne.
Vám nějaká rada, kterou jste do hokejového života dostal, utkvěla v paměti?
Byl jsem vychováván na poctivé práci a na tom, co si uděláš, to dostaneš. Nic jsem nedostal zadarmo. To jsme dělali i u výchovy našich tří dětí. Musel jsem sám získávat zkušenosti, protože rodiče vrcholový sport nedělali, ale samozřejmě nás s bráchou podporovali. Člověk si tím musel projít sám. I když je to někdy lehčí. Někdy o některých věcech ví rodiče více, než by bylo třeba a potomkům neprospívá, když o tom ví taky. K určitým informacím by se měli dostat až postupem času. Je třeba, aby se někdy spálili, ale pochopitelně si přejete, aby to nebylo přespříliš.
David Musil
Adam Musil
Na kterého hokejistu, se kterým jste nastupoval, vzpomínáte ze všeho nejraději?
Nejlepší hráč, se kterým jsem hrál, byl Dominik Hašek. Vyrůstali jsme spolu v Pardubicích. Je řada dalších hráčů, o kterých se moc neví. Významní jsou pouze v klubu, ve kterém vyrůstali. Nedostali se do nároďáku, a tak se o nich moc nevědělo. Tehdy byla reprezentace opravdu nabitá. Plno hráčů nebylo ani tolik vidět, ale třeba někteří z nich nás s Dominikem vychovávali.
Jak vzpomínáte na hokejové roky v zámoří?
V Americe to bylo o poznání těžší. Museli jste si tam zvykat nejen na hokejovou úroveň, ale i na jiný životní styl. Člověk čerpal z rad, které dostal a věřil, že mu ostatní poradí správně. Často jsem byl jako Alenka v říši divů. (smích) Ale přežil jsem to a myslím, že jsem se měl dobře.
I nadále vás hokej naplňuje? Nemáte ho už někdy plné zuby?
Někdy rozhodně, ale vážím si toho, co mi hokej dal. Tam, kde jsem, je kvůli hokeji. Dělám díky němu něco, co mám rád, a co mě baví. Ale možná se mi mění nastavení priorit, které jsem měl dříve jinak. Aktuálně rád pozoruji mládežnický hokej. Rád přitom vzpomínám na roky, kdy jsem to jako rodič prožíval a přál si, aby se synům dařilo. Mládež je specifická tím, že hráči se musí neustále vyvíjet a chyby, které dělají, se snadněji odhalují.
Jaké další životní náplně kromě hokeje máte?
Baví mne spoustu věcí. Kdybyste se zeptali mé manželky, tak vám řekne, že jsem hyperaktivní člověk a nedokážu v klidu sedět. Možná to bude znít zvláštně, ale hokej nemám na prvním místě. Tím, že jsou děti pryč z baráku, tak mi zbývá plno volného času na jiné aktivity. Rád žiji zdravě, baví mě jezdit na kole, běhat na běžkách. To jsou věci, které mě naplňují.
Například jízdu na kole berete jako ideální příležitost vyčistit si od všech starostí hlavu?
V létě je kolo na prvním místě a v zimě jsem neustále na běžkách. V dřívějších letech bylo nepsané pravidlo, že jsme lyžovat nemohli. Dlouho jsem na nich stál tak jednou v životě, až jednou mi je manželka koupila k Vánocům a absolutně jsem jim propadl. K vyžití v Americe se to vybízí. V říjnu napadne sníh a sleze až v dubnu, takže tam se může jít na běžkách i nakoupit. (úsměv)
Co říkáte organizaci mistrovství světa U18 v Čeljabinsku? Je na Rusech znát, že si váží pořadatelství?
Pamatuji si, že když jsme jezdili za bývalého režimu do Ruska, tak se nám tam nikdo moc nechtělo. Na druhou stranu jsme věděli, že nás tam čeká výborný hokej. A Rusko vždy umělo velké akce zorganizovat. O tom není pochyb. Měl jsem možnost být s Lojzou Hadamczikem v Rusku na olympiádě a byly to fantastické hry. Všechno fungovalo. Chodí plno diváků, i pro samotné hráče je to velké povzbuzení.
