Už se obejde bez ostřílených mazáků. Nový kontrakt nedostal ani legendární obránce František Ptáček, který v české nejvyšší soutěži nastoupil do neuvěřitelných 1 209 zápasů. Dlouho byl v tomto směru rekordmanem, než ho překonal Petr Kadlec.
Ptáček mohl přidat i další starty, jenže poslední dva ročníky odehrál za Kladno mimo extraligu.
„Už se mi nechtělo nikam dojíždět, a tak jsem jen čekal na vyjádření Kladna. V první lize je to kromě Slavie z Prahy nejbližší prvoligový klub. A když mi řekli, že chtějí jít jinou cestou s mladšími hráči, tak jsem se rozhodl pro ukončení aktivní kariéry,“ vysvětlil František Ptáček na klubových stránkách Sparty. V jejích barvách u hokeje zůstane. Od nové sezony se hlásí jako člen trenérského štábu u mládežnických kategorií.
Konkrétně bude asistentem kouče u mladšího dorostu Sparty. „Trenérskou licenci mám už nějakých sedm nebo osm let, takže jsem na to teoreticky už docela dlouho připravený. Teď uvidíme, co přinese praxe,“ vyhlíží s očekáváním Ptáček novou roli. „Chci kluky naučit, že nic není zadarmo.“
Uznávaný bek ve Spartě odehrál nejúspěšnější období kariéry. S pražským týmem získal čtyři extraligové tituly (2000, 2002, 2006 a 2007) a přidal jedno stříbro a tři bronzy.
„Byla to malinko jiná doba, taková pomalejší. Takže byl čas i na kamarádství, nejen to virtuální. Vzpomínám na to strašně rád,“ uvedl bývalý reprezentant.
Další dvě medaile získal s Českými Budějovicemi a s Kometou Brno, extraligu si zahrál také za Karlovy Vary a Hradec Králové.
Z ledu zpět do školy
Trenérské řemeslo bere vážně, proto se v oboru dál vzdělává. Ačkoliv mu je 42 roků, studuje na vysoké škole. Na soukromé fakultě tělovýchovy a sportu se věnuje oboru sportovní kondiční specialista.
„Sportovec by měl vědět, co chce a čeho by chtěl dosáhnout. Ale většina z nich si neuvědomuje, že k tomu vede strašně těžká a mnohdy nepříjemná cesta. A že bez téhle cesty se výsledků nedá dosáhnout,“ ohlíží se Ptáček.
Ve Spartě nyní potká kupu bývalých spoluhráčů, kteří v různých rolích klubu také pomáhají a pracují pro něj. Třeba Petr Bříza, Jaroslav Nedvěd, Michal Broš, Richard Žemlička či Jiří Zelenka.
„Je to pěkné, taková nostalgie. Ostatní to už samozřejmě dělají mnohem déle než já. Ale líbí se mi, že ta radost a odhodlání, které měli na ledě, je žene kupředu i dál,“ řekl Ptáček.
