Láska k motocyklům u něho propukla na jihu Čech ve spojení s bratry Smržovými a po konci vrcholové hokejové kariéry se rozmohla naplno. „Strojů mám víc. Ale jezdím opatrně,“ vypráví.
Nyní už má na svůj koníček trochu více času. I když se zdaleka nenudí. Doma má tři děti, působí jako trenér u sparťanského dorostu. Navíc studuje trenérskou licenci, dodělává vysokou školu, hokej hraje v rekreačních pražských soutěžích i ve středočeském krajském přeboru. „Je toho pořád dost,“ připouští.
Poslední dvě sezony 45letý zadák také působil jako kondiční kouč v týmu, kde toho v kariéře odehrál nejvíc – v pražské Spartě. „Spojení bylo celkem přirozené. Já vždy na kondici dbal. A ve Spartě tehdy nebyla tato pozice obsazená, a tak jsem zaskočil. Bylo to zajímavé, naučil jsem se hodně nových věcí,“ popisuje. Teď už má Ptáček srovnání s dospělými i mládežnickými hokejisty.
„Při práci se zkušenými profesionály ladíte detaily a hráči vědí, proč to dělají. Mladší kluky musíte přemlouvat, vysvětlovat cvičení, opravovat je. To je náročnější,“ uvědomuje si.
Zkušený hokejista působil dlouhé roky jako kapitán ve většině týmů, kde hrál. Byl přirozený vůdce, ale zároveň také kliďas, který málokdy zvýšil hlas. To však nyní na pozici trenéra potřebuje.
„Všechno se dá naučit. Ale až mě samotného překvapuje, jak se dokážu rozčílit. Na střídačce jsem daleko víc nervózní. I případné křivdy od rozhodčích nesu těžce. Ale nejdu do extrémů a jsem rád, když sudí přijede a řekne mi, jak situaci viděl on,“ srovnává.
 |
František Ptáček s hokejem pokračuje také v Mníšku pod Brdy, který hraje ve středočeské krajské lize. „Letos jsem ještě nenastoupil. Stihlo se pár utkání, ale termínově se mi to krylo. Chodím i na pražské rekreační soutěže, kde se hraje 3 x 30 minut čistého času. Je to rychlé, člověk se zpotí a jde domů. To se mi líbí víc,“ tvrdí.
Spolehlivý zadák rád vzpomíná i na své čtyřleté angažmá v Českých Budějovicích. „Zažil jsem tam nejlepší hokejová léta. Scházel akorát větší týmový úspěch,“ hodnotí.
Nechybělo moc a Ptáček by se s rodinou zabydlel na jihu Čech. „Nebýt tehdejšího přesunu extraligy do Hradce Králové, tak jsme plánovali v Budějovicích zůstat. Pokud jedeme na jih, tak nostalgicky vzpomínáme,“ uvádí.
Když se Motor na jaře probojoval po sedmi letech zpátky do extraligy, zkušeného beka to potěšilo. „Moc jsem jim to přál. Psal jsem si nedávno i s Jirkou Šimánkem. Občas se mi ozvou fanoušci nebo kamarádi z Budějovic, což mě vždy potěší,“ doplňuje.
V české extralize Ptáček nasbíral 1 210 startů a dlouho držel rekord soutěže, než ho překonal Petr Kadlec. „Moc nechybělo a zůstal bych první. Rekord byl fajn. Ale ještě nejsem ve věku, že bych si sedl do křesla a vzpomínal,“ hovoří.
Čtyřnásobný český mistr mohl prožít zcela jinou kariéru. „V 16 letech mi volali z Ameriky, ať jdu hrát na tamní univerzitu. Já jim do telefonu řekl, že mám ještě dva roky střední školu a zavěsil telefon,“ uzavírá.
