Frolík vystřelil v NHL jako raketa. Pomohlo mi, že jsem brzy odešel

Před třemi lety se rozhodl odejít do zámoří a už v mladém věku bojovat o šanci v NHL. Mnoho lidí mu nedávalo naději a v duchu si řikali: "Dopadneš jako všichni ostatní." Jenže hokejový útočník Michael Frolík vybočil.

Michael Frolík | foto: ČTK

Po dvou letech na farmě v Rimouski, kde sbíral body jako na běžícím pásu, dostal šanci na Floridě. A chytil se jí parádně. Hned v první sezoně nastřílel 21 gólů, odehrál 79 zápasů a celkově nasbíral 45 bodů.

frolíkova čísla v rimouski

V první sezoně nasbíral kladenský odchovanec v 52 zápasech 73 kanadských bodů a nastřílel 31 gólů, i když se klub pohyboval na spodku tabulku Quebec Major Junior Hockey League (QMJHL). V té následující získal v 45 zápasech základní části 65 bodů (24+41) a v play-off přidal v 9 duelech dalších 6 (2+4).

Čekal jste takový rozjezd?
Bylo pro mě velké překvapení, že jsem zůstal v týmu. Kdyby mi někdo řekl, že to takhle dopadne, asi bych těžko uvěřil. Důležité bylo, že se mi povedl kemp, pak jsem první dva měsíce bojoval o místo a nevěděl, jestli se prosadím. Nakonec mi pomohla zranění v týmu. Teď bude strašně těžké, abych svou výkonnost potvrdil v příští sezoně.

Čím to, že jste se prosadil tak výrazně?
Hokej je hodně o sebevědomí, dělá ho až osmdesát procent.

A kde jste ho sebral?
No právě... Vždyť první gól jsem dal až v patnáctém zápase. Do té doby jsem měl jsem velké šance, prázdné brány... Pak se to prolomilo a cítil jsem, že to ze mě spadlo. Určitě bylo dobré, že jsem skoro celou sezonu hrál přesilovky. Neříkám, že jsem z nich dával góly, ale hrozně to zvedne sebevědomí, protože víte, že vám trenér věří.

Kolik jste v průměru strávil na ledě?
Přesně nevím, ale myslím, že to bylo kolem třinácti čtrnácti minut. Ze začátku jsem hrál fakt málo, třeba jenom čtyři minuty. Pak se to postupně zlepšovalo. Nejvíc jsem byl na ledě i s prodloužením 21 minut.

Pomohly vám dvě sezony v Rimouski, kde jste pokaždé bodově převýšil počet odehraných zápasů?
Určitě je to něco jiného než u nás. Kdyby šel hráč z Česka rovnou do NHL, bude to větší skok. Za ty dva roky jsem pochopil styl hry, zvykl jsem si na menší hřiště, naučil jsem se i jazyk. Rimouski byla supr organizace, fanoušci chodili taky.

Kolik?
Tak v průměru pět tisíc a stadion byl na šest. Na každý zápas bylo plno. I když jsme prohrávali a byli poslední.

Patřil jste k nejproduktivnějším hráčům, pomohlo vám to do NHL?
Když jsem tam přišel, tak se ode mě očekávalo, že budu mužstvo táhnout. Byl jsem tam s jedním Slovákem, který mi hodně pomohl. I díky tomu jsem dostal šanci. Bylo to určitě lepší, než kdybych přišel z Kladna, kde bych dal čtyři góly za sezonu.

Byla výhoda, že jste měl na Floridě několik českých spoluhráčů?
Stoprocentně. Kluci byli supr, nejvíc mi pomohl Rosťa Olesz, u kterého jsem bydlel celou sezonu. Ukázal mi, jak to chodí v kabině, na trénincích, se vším mi pomohl. Jemu patří největší dík.

Takže jste asi největší kamarádi, že?
Já jsem ho znal už předtím, protože máme stejného agenta. Byl jsem s ním i na dvacítkách. Už před sezonou mi říkal, že kdybych zůstal, je možnost u něj bydlet. Supr byli i ostatní - Dvořka, Voky, Zedník, byl tam i Krepák. Dřív jsem všechny viděl jenom v televizi a teď jsem s nima byl v kabině a poznal, že to jsou normální lidi. Že to nejsou žádní nafoukanci.

U Olesze jste bydlel celou sezonu?
Nabídl mi to. Má velký barák.

A bydlí v něm s přítelkyní, že?
Jo jo, ale měl jsem pro sebe velký pokoj a oni bydleli na druhé straně domu, takže jsme měli svoje soukromí. Na nervy jsme si nelezli.

vlastníma očima

Jak jsem se v zámoří za tři roky změnil

"Hokej je v zámoří úplně jiný, ale zvyknul jsem si. Jsem typ člověka, který se chce pořád zlepšovat. Táta mě neustále cepoval, i díky němu jsem se musel pořád snažit. Za ty tři roky jsem určitě zesílil a vyspěl. Jsem silnější, hlavně v osobních soubojích."

Jaký je vůbec život na Floridě?
Krásný. Pořád je teplo a na tréninky jezdíte každý den v trenýrkách a v tričku. To je paráda. Všude palmy, baráky jsou tam krásný a obrovský. Bydlíme hodinu od Miami, život je tam klidný. Všude jsou takové vesničky, žádný zácpy a ruch... Je to pohodový život.

Jak daleko od domu máte moře?
Asi půl hodinky. Ale na koupání moc času není. Byl jsem tak třikrát čtyřikrát. Když je sezona, tak jste rád, že máte chvíli na odpočinek.

Co fanynky?
Na Floridě jich moc není, to spíš ve větších městech jako je Montreal. Tam je toho daleko víc. Tady je to klidnější. Lidi letos sice chodili víc než roky předtím, ale že by to bylo poblázněný, to ne.

Jak se za ten rok změnila vaše pozice v týmu?
První rok se od vás pořádně nic nečeká, nikdo vás nezná. Ale teď už budou chtít góly, protože jsem nějaké dal. Tlak bude větší a budou chtít, abych se zlepšil. Pozice bude pro začátek slušná, ale víte, jak to v hokeji chodí. Někdy se daří a jindy to prostě nejde.

Tak sebevědomí vám teď už asi nechybí, ne?
Už ho mám daleko víc než na začátku. I zkušenosti jsem pobral, snad mi to pomůže a bude to dobrý.

Dostal jste se dokonce do širšího výběru pro MS. Mrzelo vás, že jste z něj nakonec vypadl?
Ze začátku jsem doufal. Týden před kempem jsem ale nebyl moc na ledě a když jsme jeli do Švýcarska, už jsem tušil, že to bude hodně těžké. Zvlášť když jsem si spočítal, kdo všechno přijede z NHL. Naštvaný jsem rozhodně nebyl.