Představte si rok 1981. Na ledě v halách NHL se prohání spousta hokejistů bez přileb, Wayne Gretzky tehdy začíná oslňovat zámořskou ligu, kde už září hvězdy jako Bossy či Dionne. Právě tehdy byl draftován týmem Hartford Whalers nenápadný kluk z města na hranici Kanady a USA. Ron Francis.
Rok 2002. Devětatřicetiletý veterán Francis vede Carolinu do finále Stanleyova poháru. Vedle něj bruslí na tréninku hráči, pro které byl kdysi idolem. Jeho spoluhráč Josef Vašíček se narodil jen rok předtím, než Francis vstoupil do NHL.
"Teď už jsem v mužstvu druhý rok, ale stejně je pro mě zvláštní sedět vedle něj v šatně. Vždyť on byl spolu s Mariem Lemieuxem můj největší vzor," nemůže si stále zvyknout.
"Baví mě, jak vedle mě dorůstají stále noví hráči," říkával už před lety Francis.
"Znám čtyřicátníky, kteří nejsopu schopni ani si posekat trávník," tvrdí novinářům útočník Jeff O'Neil. "Když se nedaří nebo se zdá, že už nemůžete, stačí se podívat na Francise jak bruslí vedle vás a hned vám to dodá sílu. Ronnie je perfektní lídr pro náš mladý tým."
Vedle obrovské psychické vzpruhy je ovšem Francis pro tým stále i velkým herním přínosem. Se třinácti body je druhým nejproduktivnějším hráčem Caroliny v letošním play off, za sebou nechal třeba ostrostřelce Brind'Amoura, který narozdíl od něj reprezentoval Kanadu na olympiádě v Naganu.
"Chci hrát, dokud to půjde a budu mužstvu něco platný," přiznal Francis v rozohvoru pro deník Toronto Star. "Je skvělé, že tu ještě pár hokejistů z mé generace zbylo, třeba Chelios nebo MacInnis. Přál bych si, aby tihle kluci mohli hrát pořád. Bolí mě, když vidím, jak někdo jako Fuhr nebo Hawerchuck končí s hokejem."
Říkalo se o něm, že je nejvíc nedoceněným hráčem NHL. Vždyť si pravidelně připisoval okolo osmdesáti bodů za sezonu, v ročníku 1995/96 jich zaznamenal dokonce 119. V historické tabulce NHL je se 1701 bodem už pátý, před ním jsou jen legendy Gretzky, Howe, Messier a Dionne. Pozornost se ale během bohaté Francisovy kariéry stále točila okolo jiných hvězd.
Francis proslul v zámoří svým gentlemanským chováním, jako skromný a nenápadný lídr. Inteligentní hráč vyhrál s Pittsburghem dvakrát Stanleyův pohár, v mužstvu ho tehdy ovšem zastínila superhvězda Mario Lemieux a o Francisově příspěvku se příliš nemluvilo.
Před čtyřmi lety se vrátil do týmu, v němž začínal, už ale ne do Hartfordu, nýbrž do Caroliny, kam se tehdy slabé mužstvo přestěhovalo. Dnes pro tým platí totéž, co pro Francise: nenápadný, ale úspěšný. K postupu do finále Stanleyova poháru mu v sérii s Torontem chybí jediné vítězství.
