Naposledy svou parádní formu potvrdil v sobotním ostře sledovaném duelu v Třebíči, odkud si Dukla odvezla všechny tři body po výsledku 4:0. Svoboda si připsal 32 zákroků a druhé čisté konto v sezoně.
„Samozřejmě že za nulu do klubové kasy něco přispěju,“ uvědomuje si Svoboda, který nepočítá, že by ho pokladník zkasíroval i za jubilejní desátou výhru. „Nechceme to zakřiknout, tak to zatím necháváme tak,“ usmívá se.
Že by se stal novým jihlavským hrdinou, jedenadvacetiletý odchovanec Vsetína odmítá. „Měl jsem hodně zápasů, kdy jsem pustil dost gólů. Třeba hned ve druhém zápase, doma proti Litoměřicím, čtyři. Naštěstí jsme vyhráli 5:4 na nájezdy,“ vzpomíná. „Ale klidně hned tam jsem mohl prohrát.“
Proč si vybral číslo 15Brankář prvoligových hokejistů Dukly Jihlava Miroslav Svoboda na sebe poutá pozornost nejen svými skvělými výkony. Sám si totiž vybral číslo dresu, které je mezi gólmany neobvyklé. „Patnáctku jsem měl skoro každou sezonu, už od mala,“ usmívá se jedenadvacetiletý odchovanec Vsetína. „A když ne na dresu, tak na přilbě mám číslo 15 každý rok,“ pokračuje. Výjimku udělal pouze v době, kdy byl v extraligovém Třinci. „Stejné číslo tam totiž v minulosti nosil útočník Jan Marek. A poté, co spadlo letadlo s týmem Jaroslavli, ho k uctění jeho památky oficiálně vyřadili,“ připomíná Svoboda havárii, při které 7. září 2011 se svými spoluhráči zemřeli také tři čeští reprezentanti: Jan Marek, Karel Rachůnek a Josef Vašíček. Naopak pro Svobodu patnáctka prý zvláštní symboliku nemá. „Je jen oblíbená,“ dodává. |
Svobodova slova je potřeba trochu opravit: kromě zmiňovaného duelu proti Stadionu jen dvakrát soupeři dovolil více než jednu branku - doma Kadani a v Litoměřicích inkasoval dvakrát.
„Jsem přesvědčený, že vždycky vstřelíme minimálně dva, tři góly. Takže mně stačí se opravdu soustředit jen na to, abych dostal jeden, dva góly. A vím, že vyhrajeme,“ pochvaluje si. „To se opravdu chytá dobře, když víte, že kluci vepředu nějaké góly dají.“
S průměrem 1,29 gólů na zápas a úspěšností 95,98 procenta bývalý juniorský reprezentant a účastník mistrovství světa hráčů do 20 let v roce 2015 vede statistiky brankářů druhé nejvyšší soutěže.
„Jestli osobní statistiky sleduji? Přiznám se, že se na to občas podívám, protože gólmani jsou podle toho hodnocení,“ ví Svoboda. „Spousta lidí sice říká, že by se to sledovat nemělo. Ale já to dělám od mala. Samozřejmě ne furt, ale někdy se na to podívám. Pomáhá mi to snažit se a pracovat dál.“
V aktuálním ročníku je to navíc mnohem příjemnější pohled než v minulé sezoně. V ní Svoboda, který je hráčem extraligového Třince, působil v Havířově a Šumperku. A to se na jeho osobních statistikách podepsalo.
„Samozřejmě, když se nedaří, tak to člověka ubíjí,“ uznává Svoboda, který v Havířově měl v osmi zápasech hrozivý průměr 4,51 a úspěšnost 86,7 procenta.
„Začátek loňské sezony jsem měl opravdu špatný,“ vzpomíná. „Ale v Šumperku - na to, že jsme byli poslední - jsem s tím bojoval, jak se dalo. Bohužel se to nepovedlo do dobrého konce,“ připomíná, že šumperští draci nakonec první ligu museli opustit.
„Ale takový je život. Člověk si musí zkusit i něco špatného, aby se z toho poučil,“ snaží se na nepříjemné zkušenosti najít něco pozitivního.
Jako správná se nakonec ukázala volba přesunout se do Jihlavy. Do ní ho přivedl trenér brankářů Dukly a zároveň reprezentačního týmu Petr Jaroš. „Spojili jsme se už loni, tehdy mi už ale Třinec podepsal papíry do Havířova. Byla to škoda, možná jsem tady mohl být před rokem,“ přibližuje Svoboda.
„Letos jsme byli v kontaktu už v podstatě na konci sezony. S tím, že kdyby mi nevyšla Amerika, chtěl bych jít do Jihlavy,“ připomíná, že první variantou bylo zámoří, ve kterém ho v roce 2015 draftoval Edmonton.
Svoboda se k Oilers už dvakrát připojil pro kemp nováčků. „Minulý rok jsem ho měl dobrý, letos špatný. Paradoxně si myslím, že kdyby to bylo naopak, tak jsem tam zůstal,“ je přesvědčený. „Ale na to musíte mít i hodně štěstí. Já ho měl už při draftu, že si mě vůbec vybrali,“ zůstává pokorný. „Můžu být rád za to, co mám. Musím se posouvat po krůčcích. Nikdy mi nic nespadlo do klína hned, tak to nečekám ani teď.“
I přes parádní výkony v dresu Dukly zatím nevyhlíží ani zájem extraligových Ocelářů. „Konečně se mi podařilo dostat Třinec z hlavy. Že by byla nějaká šance, že by mě mohli vzít? Loni, předloni mě to hodně užíralo. Čekal jsem, kdy mi zazvoní telefon a oni mě pozvou,“ přiznává.
„Nakonec se mi od toho podařilo oprostit. S přítelkyní jsme se přestěhovali do Jihlavy, snažím se odvádět dobrou práci za Duklu. Zatím to funguje a jsem za to rád,“ dodává spokojeně.
