Přesto stále udivuje svou čilostí. "Není to ale pravidelná práce, že bych jako chodil na šestou," vysvětluje.
Čas tak Golonkovi zbývá na psaní třetí knihy nebo na účast ve slovenské televizní taneční show Let’s Dance, obdobě české soutěže StarDance – Když hvězdy tančí.
"Bylo to super. Naučil jsem se tancovat. A ještě s tak mladou babou," pochvaloval si. "Celý život jsem neměl čas chodit do tanečních, protože jsme pořád hráli hokej."
I když v jeho případě to nebyl jen hokej. Golonkovým snem bylo stát se pilotem stíhačky. V mládí pak udivoval tenisovým talentem.
Až když jej trenér nevzal jako nadějného juniora doWimbledonu, dostal jednoznačnou přednost hokej.
"Urazil jsem se a s tenisem jsem skončil. Přitom mi šel tehdy líp než hokej," tvrdí Golonka. S hokejkou mu to šlo také skvěle.
V lize a v reprezentaci nastřílel za téměř 20letou kariéru skoro 400 gólů. Jako útočník si zahrál na třech olympiádách, kde pomohl vybojovat stříbro a bronz. Ze světových šampionátů má dvě stříbrné a dvě bronzové medaile. Jediné, čeho se nedočkal, byl titul mistra světa.
Nejpamátnější tak pro něj zůstaly výhry nad Sovětským svazem na světovém šampionátu ve Stockholmu v roce 1969. A o rok dříve na olympiádě v Grenoblu.
Neohroženou sovětskou mašinu tehdy přemohli Čechoslováci na vrcholném turnaji po sedmi letech. Golonka si triumf užíval. Po závěrečné siréně si lehl a s uchem na ledě zjišťoval, zda nám Rusové po prohře 4:5 nezastavily dodávky ropy. Už předtím po jednom z gólů před sovětskou střídačkou předstíral, že hraje na housle.
Golonku pro jeho hubenou postavu přezdívali Žiletka, pro ohromnou bojovnost hokejový Jánošík. V kariéře jej nezastavila ani vážná nemoc. "Rok jsem se k hokeji nedostal. Měl jsem těžký zápal pohrudnice. Říkali, že už nemusím nikdy sportovat. Ale já to zvládl," vzpomíná.
