"Jestli jsme zuřili? Strašně. Plakali jsme? Jako ženský," neskrýval Golonka v knize Volali ma Žiletka.
"Přesto nikdy nezapomenu, jak nás lidi doma vítali," tvrdil.
Českoslovenští hráči totiž předtím v Grenoblu dokázali porazit Sovětský svaz po bitvě 5:4. Na velkém turnaji se jim to podařilo po sedmi letech. Od hranic na ně čekaly špalíry nadšených lidí.
Jenže... Čechoslováci mysleli na víc. Ke zlatu stačilo jen porazit Švédy. "Tu šanci mi vůbec nepřipomínejte," odpovídal na časté dotazy Golonka. "Chci říct jen tolik. Určitě to ode mě nebyla žádná lajdáckost."
Švédského brankáře Holmqvista dobře znal. "Hned po nápřahu klesal na kolena, tentokrát však zapomněl na svůj zvyk a překvapil mě."
Dvojnásobné zlato tak Golonkovi uniklo. Sověti ještě museli porazit Kanadu, zvládli to 5:0. Golonka dokonce skončil po návratu z Grenoblu krátce ve vězení.
"Do Bratislavy za mnou přijela francouzská televize, aby se mnou udělala rozhovor. Jenže všude byly nápisy o tom, jak jsme porazili Rusy, což bylo na záběrech vidět," popisoval Golonka. Byl obviněn z protistátní činnosti. "Zachránil mě až bývalý fotbalový reprezentant Dežo Cimra," vzpomínal na vrchního vyšetřovatele. "Všechny je tam seřval a pustili mě. Jinak bych se ven nedostal."
Golonka startoval na osmi mistrovstvích světa a třech olympiádách. Nikdy si odtud nepřivezl zlatou medaili. V roce 1969, posledním roce své reprezentační kariéry, zažil dvě památné výhry nad nenáviděnými Sověty na mistrovství světa ve Stockholmu. I tam jej však o zlato obrali Švédi. A zase o gól. Stačilo s nimi poslední den neprohrát. A jak to dopadlo? 0:1.
