I když jemu osobně se dařilo náramně, sezona pro něj skončila zklamáním. Martin vypadl už ve čtvrtfinále se Slovanem. "A taky Martin hodně postihla finanční krize a i my hráči jsme to dost pocítili," popisuje sedmadvacetiletý hráč.
I proto by rád změnil dres. A nejraději by oblékl znovu ten brněnský, v němž před loňským odchodem z Komety tři roky zářil. "Ale já mohu jen vyslovit své přání, rozhodnutí je na jiných lidech," říká Appel.
Jak hodnotíte svou sezonu na Slovensku?
Co se týče osobního hlediska, tak byla hodně podařená. Ale z toho týmového jsme nenaplnili očekávání jak fanoušků, tak vedení. Takže v Martině panuje rozčarování.
Dvacet sedmička v kolonce vašich gólů je ale hodně solidní číslo...
Sám jsem byl překvapený. Že jsem v první sezoně v novém prostředí dal tolik gólů, to mě po vnitřní stránce uspokojilo. Byla to jakási náplast na to, že tým nešel dál.
Čím to, že se vám tak dařilo?
Bylo to dané tím, že jsme měli důvěru trenéra. Od října jsme s Lukášem Říhou hodně hráli a naše spolupráce klapala výborně. Dostávali jsme strašně moc prostoru, začínali jsme hrát všechny přesilovky. Navíc jsem měl opravdu štěstí, musím to zaklepat (klepe na stůl). Do čeho jsem do prosince bouchnul, to mi tam spadlo. Ale po týmovém neúspěchu se člověk dívá na sezonu jako na neúspěšnou, i když moje statistiky byly dobré.
Říká se o něm...Číslo 81, to nejsou jen góly, ale také pověst frajírka. David Appel je ale rovněž ukázkou toho, že se člověk může změnit. "Kdybych tady seděl ve dvaceti, tak byste se se mnou možná vůbec nebavili. Byl jsem blbej, hokej jsem bral tak, že dám co nejvíc gólů, abych udělal dojem. Dělal jsem pitomosti a několikrát jsem spadnul na hubu," vypráví útočník posmutněle. "Ale pomohlo mi to, abych se vzpamatoval. Ta doba už je za mnou, teď už vím, o čem hokej je a co chci. Přední je pro mě týmový úspěch, góly vedle něj nic neznamenají," tvrdí přesvědčivě Appel. A máte z něj pocit, že to myslí opravdu upřímně. |
Poslední týden v lednu mě kontaktoval trenér Vítkovic Hadamczik. Projevil zájem o moje služby, ale vedení Martina o tom nechtělo ani slyšet. Řekli, že chtějí dojít co nejdál v play-off, a tím pádem že mě nepustí. Stejně dopadli i další tři nebo čtyři kluci. Já jsem musel respektovat, co řekl Martin, protože jsem s ním měl podepsanou smlouvu. I když to, že jsem nemohl do Vítkovic, mě samozřejmě mrzelo.
Budete si tedy v létě hledat nové angažmá?
Už asi deset dní to řešíme s agentem a je to dost křečovité, protože oni nezvedají telefon. Jako by se ten manažer schovával, dost dobře nevím, co si o tom mám myslet. Z toho jednání jsem dost rozčarovaný, protože si myslím, že jsem tam odvedl dobrou práci, a aspoň by mi mohli korektně říct, jak to bude. Zatím jsme s agentem žádnou iniciativu pořádně nerozjeli, protože hlavní slovo má Martin, se kterým mám ještě rok smlouvu. Ale za téhle situace se mi tam moc pokračovat nechce. Člověk hraje v neposlední řadě i kvůli financím, a když to s nimi není v pořádku, tak se musí poohlížet jinde.
Po sezoně jste se vrátil do Brna. Byl jste se podívat na Kometu?
Byl jsem na všech třech zápasech s Ústím a seděl jsem na schodech nad střídačkami mezi fanoušky. Mám rád atmosféru přímo z tribuny, mám rád fanoušky a radši si to vychutnávám s nimi.
Takže ke Kometě pořád máte vřelý vztah?
To je srdeční záležitost a chtě nechtě to tak asi zůstane do konce života. Pro to, co se v play-off odehrávalo, nedokážu říct jiné slovo než nádhera. I když to mělo negativní konec, ale to je sport. Já sám nevím, co bude, ale strašně rád bych ještě jednou před všemi těmi lidmi oblékl brněnský dres. A čím dřív by to bylo, tím lépe. Ale je tam mnoho faktorů, které to ovlivňují a se kterými nepohnu. Já jen mohu vyslovit své přání.
Z Komety jste přitom neodcházel v dobrém. To už je zapomenuto?
To mě přebolelo hned po tom, co se to stalo, takové věci prostě patří k hokeji a taky ke mně. Já jsem celkem držka, která říká všechno tak, jak to je. A nikdy si nenechám s... na hlavu, i když bych někdy měl držet hubu a krok. Ale jsem takový typ člověka, a i když mi to tehdy uškodilo, tak si myslím, že týmu to pomohlo aspoň v tom, že se změnil trenér. Což pro tým určitě bylo pozitivní. Ale to už je minulost.
V Brně jste byl zvyklý na roli hvězdy. Kdyby se vám splnilo přání a vy jste se vrátil, přijal byste i roli řadového hráče?
S tím bych neměl problém. Už jsem pochopil, že hokej není o tom, kolik dá člověk gólů, to je vedlejší. Na prvním místě je týmový úspěch a už bych chtěl nějakého dosáhnout. I kdybych měl hrát ve třetí nebo čtvrté lajně, tak se tomu bez problémů podřídím.
