Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Gretzky: Jsem hrdý na to, že jsem Kanaďan

1 2003
Praha - Kdybyste dnes v Praze potkali dámy s kanadskou vlajkou místo sukně nebo pány s červeným javorovým listem na klopě, nedivte se. Dnes je totiž Canada Day, státní svátek na počest výročí sjednocení rozlehlé severoamerické země. Jedním ze zmiňovaných by mohl být Wayne Gretzky, asi nejlepší hokejista historie, který tu podporuje kandidaturu Vancouveru na olympijské hry. A v české metropoli se mu líbí. "Čeští hokejisté byli vždycky na Prahu strašně hrdí, i já jsem tu strávil krásný den," řekl novinářům na dopolední tiskové konferenci v hotelu Intercontinental.

V Praze jste od nedělního večera. Co všechno už jste během svého pobytu stihnul?
Jsem tu s rodinou, takže hodně času zabralo nakupování. V pondělí jsme se prošli po Praze, dobře se najedli a večer jsme byli s Petrem Nedvědem a Jaromírem Jágrem na pivku.

Jak se vám v Praze líbí?
Jsem tu poprvé, bohužel jsem se nikdy do Česka nedostal jako hráč. Čeští hokejisté vždycky básnili, jak je Praha krásná. Byli na ní strašně hrdí. A já jsem tu strávil krásný den.

Nebylo pro vás těžké se sem vypravit při vzpomínce na olympiádu v Naganu 1998, kdy vás český tým vyřadil v semifinále?
(Směje se) Kdepak, my pak vyhráli olympiádu v roce 2002, takže to pro mě nebyl žádný problém. Tedy až na létání. Víte, že cestování letadlem zrovna nemiluju, takže šestnáct hodin ve vzduchu nebylo pro mě nic příjemného. Ale nejel jsem sem jen tak, máme před sebou důležitý úkol a věřím, že se nám povede. Teď je čas na práci, zítra musíme olympijskému výboru ukázat naši kandidaturu v co nejlepším světle.

Jak bude váš příspěvek k prezentaci kandidatury Vancouveru vypadat a jak dlouho budete hovořit?
Přesně dvě minuty a čtyřicet tři vteřin. (smích) Chtěl bych za tu dobu hlavně vyzdvihnout, jak jsem hrdý na to, že jsem Kanaďan a že věřím ve svou zemi a schopnost Vancouveru uspořádat vynikající olympiádu. Jsem strašně rád, že tu v tyhle dny mohu být a přispět k tomu, aby ji Vancouver získal. Ale jsem i trochu nervózní, protože zástupci ostatních kandidátů budou jistě skvěle připraveni a jejich prezentace budou výtečné.

Na olympijském turnaji v Salt Lake City vyhrála Kanada nabitá hvězdami NHL, účast nejlepších profesionálů na dalších hrách v roce 2006 je ale nejistá. Budete lobbovat za to, aby se v Turíně objevili stejně jako v Naganu a v Salt Lake City?
Kdyby bylo na mně, bylo by to jisté. Ale já mám jen jeden hlas z třiceti. Důležitá bude dohoda pánů Bettmana, Goodenowa a Fasela. Snad v Kanadě vědí, jak je pro mě i pro hokej důležité, aby hráči z NHL startovali na olympiádě. Já jsem za to vždycky bojoval, věřím v olympijského ducha a myslím, že je start hráčů z NHL prospěšný i samotné soutěži.

Nelitujete toho, že jste nikdy olympiádu nevyhrál?
Ale já ji vyhrál, jenže ne jako hráč, ale jako manažer Kanady v roce 2002. I když samozřejmě ocenění nepatří mně, ale hokejistům, co byli na ledě. Lemieux, Yzerman, Brodeur, ti si zaslouží největší uznání. Já jen nervozně seděl na tribuně.

Na olympijském ledě jste ale byl jen v Naganu. A tam vaší cestu za zlatem zastavili Češi...
Pro mě patří turnaj v Naganu k nejkrásnějším momentům kariéry. A to i přesto, že jsme vypadli v semifinále. Ale už jen být součástí kanadského týmu, život v olympijské vesnici, atmosféra her, to bylo něco úžasného. Dominik Hašek byl v té době zřejmě nejlepším hokejistou planety a Češi měli tenkrát skvělý tým, plně si zasloužili vyhrát. A bylo dobře, že to dokázali. Pomohli tím prodat hokej ve světě a nakonec to pomohlo i Kanadě, která se poučila a našla motivaci vítězit pro další olympiádu.

Lze srovnat výhru na olympiádě se ziskem Stanley Cupu?
Když jsem byl kluk, všichni z mojí generace snili o tom hrát NHL. Ale časy se mění. Dnes kluci v Kanadě touží po NHL, ale zároveň po reprezentaci na olympiádě. Vyhrát Stanleyův pohár je vždycky fantastické, ovšem když stojíte na pódiu v národních barvách na krku se zlatou medailí, kterou vám už nikdy nikdo nevezme, tomu pocitu se těžko něco vyrovná.

Vypadá to, že jste jeden z mála legendárních hokejistů, kteří ukončili kariéru jednou provždy. Třeba Mario Lemieux se po pauze vrátil na led, nyní totéž zvažuje Dominik Hašek. Jak se na to díváte?
Taky jsem občas seděl v obýváku na pohovce a říkal jsem si: Možná bych se měl vrátit. Anebo ne? Myslím, že jsem se rozhodl správně, odešel jsem v pravý čas. Každému sportovci vždycky říkám: Hraj dokud ti budou síly stačit, co nejdéle to půjde. Je těžké žít bez hokeje, když ho tolik milujete. Proto se hráči vrací. A Dominikovi přeju v případě jeho návratu do NHL jen to nejlepší, je to skvělý gólman a dokáže se obdivuhodně připravit. Já bych ho rád viděl v nějakém týmu Východní konference, aby ho co nejméně potkával můj Phoenix.

OPTIMISMUS. Sportovní manažer Phoenixu Wayne Gretzky tuší, že jeho tým má příští sezonu šanci uspět.

Autor:


Najdete na iDNES.cz



mobilní verze