Hadamczik vs. Růžička. Jak se zrodili Nesmiřitelní?

Nikdy nebyli objímajícími se parťáky, ale respektovali se. To už je však minulost: vztahy mezi největšími trenérskými osobnostmi českého hokeje se dostaly do fáze zvané otevřené nepřátelství. Zde je geneze bouřlivého vztahu Hadamczik vs. Růžička.

Alois Hadamczik vs. Vladimír Růžička

Bývalý výtečný hokejista proti muži, který se vypracoval bez větší hráčské kariéry. Jeden za domov přijal Prahu, druhý je srostlý s Moravskoslezským krajem. Kdyby tohle byly jediné rozdíly mezi Vladimírem Růžičkou a Aloisem Hadamczikem!

Jenže místo toho přichází semifinále, kde proti sobě tyto velké trenérské osobnosti budou stát na lavičkách Slavie a Vítkovic a před kterým říkají:

"Hadamczik je pro mě pára, vzduch. Neuznávám ho."

"Růžička je klaun. O tomhle člověku nemám co říct."

Jak nepřátelství, které teď vzrušuje hokejový národ, vzniklo?

Kapitola I – vyhecované derby

Začátkem tisíciletí vše vypadalo jako běžný vztah trenérů. "S Vláďou Růžičkou bych si dovedl představit spolupráci," líčil Hadamczik v květnu 2002, když usiloval o post reprezentačního kouče a hledal asistenty. Neuspěl a místo spolupráce začala první velká rivalita.

Hadamczik vedl Spartu, Růžička zase Slavii. Navíc vybuchuje první šrapnel, v deníku Sport v lednu 2003 zazní Růžičkův výrok: "Spletl jsem se v něm (Hadamczikovi) jako v člověku, zklamal mě po lidské stránce."

Oba to ale ustáli. "Nevím, jestli tohle řekl. Novinář mi to potvrdil, Vláďa popřel. Jsme přátelé," reagoval Hadamczik před vzájemným semifinále 2003. "Před play-off jsme spolu byli na kafi a Lojza mi pak sháněl lístky na Spartu. Co jsme spolu měli, jsme si vyříkali," opáčil Růžička.

Pohoda, že? Jenže média už tehdy začala jejich vzájemné souboje považovat za speciální. Rivalské, výjimečné. Růžička v semifinále uspěl, a aby toho nebylo málo, Sparta hrála se Slavií i v dalším play-off a také v roce 2004 jí podlehla, Hadamczikovi to zlomilo kariéru v klubu. Předzvěst bouří budoucích?

Hadamczik o Růžičkovi

16. března 2004
"Nemáme spolu žádné problémy."

26. listopadu 2009
"Je mi smutno, že se potkám s Růžičkou, podáme si ruce a on mi nic neřekne."

30. března 2010
"Růžička je klaun. Ať si blbě kecá dál." - celý rozhovor zde

Kapitola II – krátké příměří

Extraliga o souboj trenérských es přišla, Hadamczik vedl juniorku, Růžička slaví zlato z Vídně 2005. Pak spolu s ostatními hledá nástupce u národního týmu a... ukáže na Hadamczika! Ten vítězí nad dalšími jednohlasným poměrem 11:0, i díky hlasu Růžičky. "Vláďa mi to zavolal jako první. Byl jsem v šoku. Taková důvěra nesmírně potěší," líčil poctěný Hadamczik.

Tehdy stáli naposledy při sobě. Aspoň na první pohled. "Měl jsem jiný názor, ale sportovní úsek doporučil tohle řešení, tak jsem se podřídil," popsal v úterý Růžička.

Kapitola III – olympijský svár

Už sezona před hrami v Turíně leccos naznačila. Když si Hadamczik stěžoval, že mu Slavia nechce pustit na turnaj víc než tři hráče (jak zněla dohoda klubů), Růžička mu vzkázal: "Jestli se to panu Hadamczikovi nelíbí, nemusel reprezentaci vůbec přebírat."

Dále se probíralo, zda má či nemá Hadamczik před hrami zveřejnit kapitána. "Ode mě byste jméno znali. Ale každý je strůjcem svého osudu," šťouchnul si do svého následovníka Růžička.

A přišla dodnes diskutovaná olympiáda. Není tajemstvím, že si Hadamczik nesedl se všemi hvězdami NHL. Jenže – Česko získalo bronz. Třeba díky odvážnému tahu kouče, jenž poslal na čtvrtfinále s rozjetými Slováky do branky Hniličku a v noci po zápase si chodili fanoušci v restauraci Hockeyland za Hadamczikem pro podpis.

Už když Růžička přijel do Turína a chodil do kabiny, byl to potenciální konflikt. Po hrách přišel další zlom: na výkonném výboru, kde se bronz hodnotil, Růžička emotivně vystoupil a výsledek ztrhal. "Pamatuju, jak na mě křičel. To mi od kolegy nepřišlo zrovna kolegiální," doteď opakuje Hadamczik.

Růžička o Hadamczikovi

12. března 2003
"Klidně jdu s Lojzou na kafe, pokecáme."

16. března 2009
"Mrzí mě, že mi po našem postupu ani nepodal ruku."

30. března 2010
"Je pro mě vzduch. Neuznávám ho, nemám si s ním co říct." - celý rozhovor zde

Kapitola IV – klid před bouří

Po postolympijských hádkách Hadamczik dosáhl na největší úspěch posledních let: stříbro s podceňovaným týmem z Rigy 2006 mu vylepšilo renomé až do té míry, že jej za rok po čtvrtfinálovém padáku z Moskvy 2007 i Růžička bránil: "Proč by se měl po jednom neúspěchu odstřelit trenér?"

Čas Aloise Hadamczika vypršel za rok po MS v Quebeku. Bez trénování ale nezůstal, vrátil se na lavičku Vítkovic a soupeři byli zase spolu. Pardon, proti sobě.

Kapitola V – nepodaná ruka

Růžička jako vždy s nezbytnou žvýkačkou v puse, Hadamczik v oblíbeném tmavém saku. 18. září 2008 se po dlouhých čtyřech letech utkali v extraligovém duelu, Slavia doma vyhrála 3:2 po prodloužení. "Já to bral normálně. S Vláďou si voláme, po rozbruslení jsme spolu půl hodiny mluvili," líčil Hadamczik.

Jak sezona jejich soubojem začínala, tak i vrcholila. Vítkovice – Slavia, to bylo žhavé čtvrtfinále! A dramatické, slávisté otočili stav 1:3 na zápasy. Po rozhodujícím zápase Hadamczik nepodal Růžičkovi ruku. Už bylo zle? "Nedělal bych z toho vědu," líčil poražený vítkovický kouč.
"Na tiskovku šel asistent. Kdo chce, udělá si z toho senzaci. S Růžou mám úplně normální vztah." Kdepak, už to neplatilo.

Kapitola VI – sezona urážek

Vše se rozsypalo v letošním ročníku. Hadamczik byl nejdřív obviněn Růžičkovým asistentem u národního týmu Jandačem, že brání svým hráčům z Vítkovic reprezentovat. "Teče mu mléko po bradě," vzteká se Hadamczik na mladšího asistenta a Růžička svého muže hájí: "Tomu se musím smát!"

Hadamczik si počkal a silně sokovi vrátil "olympijský úder" po nevydařených hrách ve Vancouveru. "Co bychom teď dali za bronz z Turína! Ale Růžička je chráněná zvěř," říká pro deniksport.cz a potvrzuje, že vztahy jsou na minimu.

"Nepodaná ruka byla jedna věc a pokračovalo to i letos, když v novinách napadl mého kolegu Pepu Jandače," souhlasí kouč Slavie.

Už se není proč schovávat. "Poprvé v životě fandím Spartě. Asi tušíte, kvůli komu," vyhlašuje zarytý antisparťan Růžička, když se o soupeři jeho Slavie má rozhodnout mezi Spartou a Vítkovicemi.

Jak už víte, uspěly Hadamczikovy Vítkovice. Trenérský střet hokejových Nesmiřitelných startuje ve čtvrtek a po rozhovorech plných osočování, které si můžete přečíst zde a zde, začíná zúčtování.

Máš králičí mozek, příště budeš lízat led!

Je to sport dospělých chlapů s velkými rameny, a přece si v něm čas od času připadáte, jako když se partička malých kluků handrkuje na rybníku.

Třeba jako když v roce 2007 po jednom z derby mezi Spartou a Slavií čekáte v mixzóně na hráče, přijde rozesmátý Radek Duda a řekne: "Chtěl jsem se poprat s Nedvědem. On, že ne. A pak mě jak malá holka kousne do prstu, snad nemá vzteklinu."

Načež o pár minut později Petr Nedvěd kontruje: "Duda? Ten bude příště lízat led."

"A ten jeho brácha, ten se snad na stará kolena vrátil do ligy, aby někoho zmrzačil," přidá Duda.

Vůbec jestli byl v poslední době někdo v hokejové extralize expertem na nadávky a urážky, pak to byl právě Duda. Kouči Hadamczikovi se smál, že hůř artikuluje, vítkovickým hráčům nadával do Poláků.

Pobil se s libereckým Čakajíkem v šatně soupeře, přesto zapíral: "Co bych tam dělal? Leda šel na kafe a bábovku." Když se chytl i s drsňákem Ivanem, uslyšel od něj: "Máš králičí mozek."

Přiznám, tehdy i teď jsem se u těch výroků usmíval. A tvrdím, že k hokeji patří. Okořeňují ho, dodávají mu šťávu. Je to stejné, jako když se boxeři před zápasem o titul pohádají už o týden dřív na tiskové konferenci. To zvýší sledovanost. A stejné to bude i teď v případě Hadamczika s Růžičkou.

Zpět ale k případům z historie ligy. Právě play-off vždycky jitří emoce a není divu, když se hráči během deseti dnů klidně potkají i sedmkrát na ledě.

Loni třeba plzeňský Jaroslav Nedvěd přijel k pardubické střídačce a začal předvádět obscénní gesta. Po zápase vyprávěl: "Hele, nevím, jak se jmenuje, kolik mu je. Nedokázal nic, je to jen nějakej Slovák, co mi celou sérii nadával. A teď se mu můžu vysmát – my jsme v semifinále, on jede domů."

Na nože jsou od roku 2005 i zlínský Leška a tehdy litvínovský Branda. V play-off Branda narazil Lešku na mantinel a zlínská opora si zlomila kotník. Sezona byla fuč. "Pro mě ten hráč neexistuje. I kdyby přestoupil do Zlína, nebudu se s ním bavit," tvrdil Leška.

Jeho spoluhráči se před pár týdny poprali v zápase se Spartou a obránce Vykoukal tvrdil: "Köhler přijel na buly a říká našemu hráči, že jeho máma je ku..a a chlastá." I takový je hokej.

ROBERT SÁRA