V jedenácti letech, když se u Horsta Valáška ve Zlíně učil hokejovému řemeslu, sledoval Roman Hamrlík, jak se československý tým v Praze stal mistrem světa. Ta vzpomínka v něm zůstala dodnes, nadcházející šampionát v Praze pro něj proto bude výjimečný.
"Jsem hrdý na to, že tu můžu hrát," prohlásil po příletu z New Yorku na letišti v pražské Ruzyni. "Tehdy to vyhráli hokejsité jako Růžička nebo Stavjaňa. A teď nás tihle dva budou trénovat," připomněl.
Na reprezentaci má přitom hokejista, který je mnohými považován za dlouhodobě nejlepšího českého obránce v NHL, zcela protichůdné vzpomínky. V národním dresu hrál na mistrovství světa v roce 1994, tehdy si ale ošklivě zranil koleno. "O tom raději nechci ani mluvit," říká.
Chuť si pořádně spravil až na olympijských hrách v roce 1998, nejslavnější zlato v dějinách českého hokeje vybojoval ve dvojici s Petrem Svobodou. "Nagano mám pořád ještě v hlavě," říká dnes.
Čtyři roky nato nastoupil ještě na olympijském turnaji v Salt Lake City, kde Česko vypadlo ve čtvrtfinále s Ruskem. "Hráli jsme dobrý hokej, jen nám chybělo trochu štěstí," vzpomíná nejzkušenější obránce, kterého bude mít kouč Slavomír Lener k dispozici. Nominaci na pražský šampionát má jistou.
Po příletu do Prahy se odebral domů do Zlína, kde však pobyde jen jeden den. Hned ve středu se vrací, aby se připojil k národnímu týmu, jenž se už připravuje v Sazka Areně. A ve čtvrtek ho čeká generálka na mistrovství, přípravný zápas s Kanadou.
"Tam už bych chtěl nastoupit," přeje si Hamrlík. "Musím si zvyknout na úplně jiný styl. Chybí červená čára, na velkém hřišti se mnohem víc kombinuje, skoro se nehraje do těla..." vypočítává odlišnosti mezinárodního hokeje proti přímočaré hře v NHL.
V New Yorku si v tomto ročníku odkroutil už dvanáctou sezonu v nejslavnější lize světa, v tom nemá mezi sousasnými reprezentačními beky konkurenci. Jen Jaroslav Modrý se mu co do zkušeností z NHL vzdáleně přibližuje. "Poslední sezona ale nevyšla úplně podle představ," říká Hamrlík. "Až ke konci mi to tam začalo padat a hrál jsem přes dvacet minut za zápas."
Dojem ze závěru ročníku v zámoří mu pokazilo jen nepovedené play-off. Jeho Islanders vypadli v pěti zápasech s Tampou. "Je to zklamání, vedení klubu asi nebude spokojené," myslí si.
V New Yorku by ale chtěl zůstat, přestože už v sezoně se spekulovalo o jeho odchodu právě do Tampy, kde v NHL začínal a strávil téměř šest let. "Rád bych s Islanders prodloužil smlouvu," říká hokejista, jenž pobírá téměř tři miliony dolarů za sezonu.
Po mistrovství světa se do New Yorku vrátí. "Dcera ještě chodí v Americe do školy," vysvětluje. "Proto ještě nevím, jestli bych se v případě stávky v NHL vrátil do Evropy. O tom se musím poradit s rodinou. Ale jiný tým, než Zlín, tu nepřipadá v úvahu."
