"Splnil se mi sen, že jsem si zahrál za reprezentaci. Budu na sobě hodně pracovat, abych zase někdy dostal pozvánku," slibuje Kolář.
Jak jste spokojený se svou premiérou v národním týmu?
Moc. Jsem rád, že jsem dostal šanci reprezentovat Česko, zvlášť proti výběru, jaký Slováci měli. Jsem spokojený s výkonem týmu, i mně se docela dařilo.
Jan Kolář IIObránce s přezdívkou Količ se narodil 22. listopadu 1986. Hraje s číslem 27, které si nevybral, ale bylo mu přidělené. Na pardubické soupisce je za jeho jménem ještě označení II., protože v kádru je útočník stejného jména. Je odchovancem pardubického klubu, s hokejem v něm začínal v pěti letech. |
Trenéři vás střídali pravidelně, takže jste měl na ledě dost času, přestože vás zařadili do čtvrté formace k Lučkovi. Navíc vaše řada zařídila vedoucí gól.
Byla to docela šťastná trefa. Jakub Černý z rohu nahazoval puk za branku a Janko (Lašák) si ho vlastně sám srazil do sítě.
Pálffy, Zedník, Stümpel. Jak těžké pro vás bylo bránit takové hráče?
My jsme se nezaměřovali ani na jednoho zvlášť, spíš jsme je chtěli bránit kompaktně, celá pětka. Pro mě osobně to byla čest, potkat se na ledě s takovými hokejisty.
A který z nich vám dělal největší problémy?
To nedokážu říct. Nesledoval jsem, jestli proti mě jede Pálffy, nebo někdo jiný.
Byli Slováci hodně naštvaní, že jste jim pokazili oslavy?
Určitě byli naštvaní, ale nedávali to nějak najevo. Každopádně na nich bylo znát, že nás chtěli hodně porazit.
V čem je největší rozdíl oproti hokeji na mezinárodní úrovni a domácí extralize?
Určitě v rychlosti a přesnosti. Všichni hráči vědí, kdy si kam najet, kdy dát přihrávku.
Tým koučovali asistenti Vladimíra Růžičky Jandač s Weissmannem. Řekli vám něco po zápase?
Jen děkovali za výsledek, ale k jednotlivcům se nevyjadřovali.
Věříte, že byste se mohl v národním týmu udržet?
Nepočítám s tím. Jsem rád za tu zkušenost, že jsem byl pozvaný jako ještě docela mladý kluk. A budu na sobě pracovat, aby časem třeba zase přišla pozvánka.
Co musíte zlepšit, aby přišla?
Všechno. Nejvíc asi rychlost a dynamiku. Když už jsem jednou dostal pozvánku, mám obrovskou motivaci. Chtěl bych v národním týmu pokračovat.
Věřil jste, že byste už letos mohl zahrát za reprezentaci?
Rozhodně ne. Ani tajně jsem v to nedoufal. Bylo to pro mě velmi milé překvapení.
Jak jste se o pozvánce do národního týmu dozvěděl? Kamarád mi volal a gratuloval. Když jsem se ho zeptal k čemu, řekl, že jsem v nominaci na Slovensko.
Nevěřil jsem mu a běžel jsem k internetu si to ověřit.
Pomohly vám do národního týmu výkony v Pardubicích?
Zřejmě ano. Mezi muži zažívám určitě svoji nejlepší sezonu, poprvé hraju celý rok extraligu stabilně.
A Pardubice jsou navíc ve špičce tabulky.
Jsme čtvrtí a mohlo by to být ještě lepší. Některé zápasy nám utekly, jiné jsme zase vybojovali v posledních minutách. Takže kdybychom po základní části čtvrtí i skončili, naštvaný bych nebyl. Chceme se udržet v první čtyřce, abychom začínali play-off doma.
Abyste mohli útočit na titul?
Přál bych si to. Ale je to strašně vyrovnané.
Ještě k reprezentaci. Doufá pořád váš spoluhráč Dominik Hašek, že by mohl chytat na olympiádě?
Myslím, že už ne. Teď byl dlouho zraněný a soupiska pro Vancouver se pomalu rýsuje. Nemluvil jsem s ním o tom, ale mám pocit, že je smířený, že na olympiádu nepojede.
A věříte, že Češi přivezou z olympiády medaili?
Naději jistě máme. Tým je kvalitní a popere se o to, aby se vrátil s medailí.
