Co jste si říkal po prvním inkasovaném gólu?
Že je teprve začátek a před námi skoro devětapadesát minut. Věřil jsem, že to obrátíme.
Překvapilo vás, že Vopatova střela propadla do sítě?
Bylo to pro mě trochu nešťastné. Puk mě bouchnul do ruky, pak se odrazil o kalhoty do branky. Ale i takové góly padají.
V Pardubicích je teď tématem číslo jedna spor hráčů s vedením ohledně udělovaných pokut. Je pro vás důležité, že jste se semkli a vysokou výhrou dokázali, že budete i tak podávat kvalitní výkony?
To jsou dvě rozdílné věci. Jedna je ryze hokejová. Co nás mrzelo, bylo to, že se nám pořád nedařilo vyhrát v normální hrací době.
A druhá?
Druhá věc je to, co se děje v klubu. Je to složité. Naše povinnost je v zápase na tu záležitost nemyslet a odevzdat na ledě maximum.
Dokážete to pustit z hlavy?
Snažím se. Ale je to nepříjemné, na trénincích to někde vzadu pořád máme. Že se snažíme... A přesto nás to může stát hodně peněz. Není nic příjemného jet na zápas nebo trénink a nevědět, co vás tam čeká. Cítíme se zklamáni tím, co se tady stalo.
Po zápase s Litvínovem za vámi byli v kabině kluboví šéfové. Nepřišli v euforii s nějakým vstřícným řešením napjaté situace?
Ještě nevím, teď je moc brzo to hodnotit. Údajně nám byl přednesen jistý návrh. Doufám, že to bude pro dobro věci.
Jak se v současnosti k celému případu stavíte?
Je otázka dnů, možná týdnů, než se všechno vyřeší. Ale chci zdůraznit jednu věc. Respektuju vedení, stejně jako ostatní hráči v kabině. Víme, že jsme podepsali smlouvy a chceme je dodržet. Rozhodnutí managementu budeme respektovat. Ale budeme taky mluvit s nezávislými lidmi, kteří problematice rozumí.
Jaké jsou vaše současné vztahy s manažery? Předseda představenstva Ondřej Heřman byl vaším kamarádem už od gymnázia a z dob, kdy jste hrávali v jednom týmu.
A teď jsme každý na druhém břehu řeky. Já reprezentuju hráče, on klub. Je jasné, že v tom případě máme rozdílné názory. To je ale běžná věc. Neznamenalo by to, že se nezdravíme nebo nebavíme. V tomhle směru všechno funguje.
