| Vybráno z k knihy Dominika Haška "Chytám svůj život" |
V mé první sezoně jsme prohráli v Brně 3:5 a já si to hrozně vyčítal: jak se mi ten zápas nepovedl, co jsem měl chytit... mořil jsem se tak, že jsem večer nemohl spát.
Druhý den mi "Valcha" Jiroutek, který to s Otou Janeckým vyšťoural z mazáků, prozradil, kolik prý ta naše porážka stála a kolik kdo dostal.
Jak mohli prodat zápas, aniž by o tom věděl brankář? Přes něj jdou přece góly! Po zkušenostech z naší ligy musím říct, že je to strašně jednoduché!
Obránci nechají dvakrát ujet nejlepšího střelce soupeře, ve skrumáži mi zakryjí výhled, spadnou přede mě - vypadají jako ti nejsrdnatější bojovníci, ale ve skutečnosti mi zacloní ještě víc.
Když zápas prodají tři beci, brankář s tím nic nenadělá.
... Myslím, že v té době prodávaly všechny týmy bez výjimky. Nejvíc mužstva z klidného středu tabulky. Snad jen o Jihlavě jsem nikdy neslyšel, že by pustila zápas. V půlce ligy stálo vítězství 20 až 25 tisíc, v závěru sezony, kdy šlo do tuhého, se cena dvou bodů zvedla na 80-100 tisíc.
... Když bylo potřeba, zkušení ligisti věděli, na koho se obrátit: tenhle brankář to prodává nebo tady ten hráč to umí zařídit. Vyjednal to s nějakým mazákem, který pak se svojí partičkou v týmu provedl potřebné úkony.
... V životě jsem prodal jediný zápas. Na jaře jsme za 80 000 pustili poslední utkání sezony ve Vítkovicích, které se potřebovaly zachránit. Prodalo to celé mužstvo. Věděl jsem to dopředu, ale v první přestávce té šaškárny se mi to rozleželo v hlavě. Mrzelo mě, že jsem na něco takového přistoupil. Řekl jsem si, že od druhé třetiny chytat nebudu. Po první střele, která na mě šla, jsem odjel z branky s tím, že mě bolí rameno...
Vedení rozdělilo peníze mezi sebe a patnáct hráčů. Byl to poslední zápas sezony, takže jsme můj podíl - necelých pět tisíc - ještě v Ostravě propili s "Tíťou" Střídou a Tomášem Srnkou. "Já se na to můžu...," nadával celý večer Srnka. "Mně nikdo nic neřekne, já tam jezdím jak magor a ještě nic nedostanu."
