„Jsem odmalička Broďák, takže mě to strašně moc štve. Vůbec nevím, co bude tady s hokejem dál,“ krčil rameny třiadvacetiletý odchovanec brodského klubu.
Co vám běželo hlavou, když ve středu večer ohlásila siréna na prostějovském stadionu konec zápasu?
Obrovské zklamání. Hodně moc mě to štvalo, štve mě to pořád a ještě dlouho bude. Bohužel, stalo se.
Asi se vám těžko usínalo...
Já ani spát nešel. Musel jsem to jít někam vysedět k pivu.
Pivo jste si objednal černé?
Jo, bylo to takové černé pivo. Spát jsem nemohl, neusnul bych.
Zápas jste přitom měli skvěle rozehraný, po prvním dějství byl stav 2:0 ve váš prospěch...
Jo, jenže pak se z toho stal zase ten klasický zápas, jako celou sezonu. V první třetině jsme je k ničemu nepustili, dali jsme dva góly a vypadalo to dobře. Po přestávce jsme ale začali panikařit, dělat zbytečné kličky v obraně a tím jsme dostali soupeře na koně.
Je pro vaše svědomí aspoň drobnou náplastí to, že jste ve skupině o udržení vyhrál kanadské bodování týmu?
Jo, to jo. Ale jak říkáte, jde jen o slabou náplast. Ve finále to stejně bylo... k ničemu. Spadli jsme.
Kde se boj o záchranu lámal? Doma v prvním souboji s Prostějovem?
Kdepak, o sestupu nerozhodly tyhle zápasy. Špatné to bylo celou sezonu.
Nepadla bezprostředně po středečním utkání v kabině nějaká ostřejší slova? Nevyčítal jste jeden druhému málo snahy?
Ne, nic takového. Jednak by to bylo úplně zbytečný, protože bychom se akorát porvali, a za druhé - není komu co vyčítat. Můžeme za to všichni stejně.
Na druhou stranu, zasloužil si vůbec Havlíčkův Brod udržení prvoligové licence? Lidí tady chodilo minimum, naopak v Prostějově jich ve středu dorazilo na stadion téměř dva a půl tisíce...
Je pravda, že bylo vidět, kde lidi za hráči stojí, a kde ne. Na nás chodili jen ti věrní, a právě kvůli nim mě to tak strašně štve.
