Když v sobotu přijeli Rangers, místní novináři se vřele pozdravili s Martinem Strakou či Michalem Rozsívalem.
Parta, které se přezdívalo Česká mafie, byla však po Jágrově výměně do Washingtonu v létě 2001 postupně rozpuštěna.
A po působení Ivana Hlinky, jednoho z prvních dvou evropských trenérů v NHL, není v Pittsburghu takřka ani památky. Muž, který v srpnu 2004 tragicky zemřel, odsud odešel krátce po Jágrovi. A rovněž ve zlém.
Na jaře 2001 sice Penguins dovedl do semifinále Stanley Cupu, ale hned v říjnu ho po čtyřech porážkách na začátku sezony velmi pohotově odvolali. Boss Mario Lemieux měl ten tah asi připravený předem.
"Málokdy jsem Ivana viděla tak zlomeného jako tehdy," říká o manželovi Liběna Hlinková. "Bylo mu z toho fyzicky špatně, zvracel. Odletěli jsme tenkrát na pár týdnů na Floridu, aby si zahrál golf a rozptýlil se. Ale nemohl se s tím smířit, pořád jsme to spolu rozebírali."
Hlinka zkoušel v Pittsburghu zavést některé evropské zvyky, což mu vyčítal třeba i kapitán Jágr. "Měnit se nehodlám, vzali mě sem jako Hlinku, ne?" říkal. "Nebudu jim dělat žádnou loutku."
Trochu zápolil s angličtinou a nerad se prezentoval před novináři, což je v zámoří nutnost. "Dával hodně prostoru svým asistentům, ti vycítili příležitost a podrazili ho," říká Hlinková.
Rekordně rychlé propuštění jejího muže zaskočilo. Penguins mu nabídli, aby pro ně dělal scouta, což však hrdě odmítl.
Ještě dlouhou dobu se pak s klubem přes právníky dohadoval o peníze, které měl podle smlouvy dostat.
Od Hlinkova odchodu z Pittsburghu dosud žádný klub NHL nenajal hlavního kouče z Evropy.
