V Naganu vyhrál výjimečný tým. Bez koho by nemohl být?
Vláďa Růžička měl obrovský respekt u hráčů z NHL i z ligy, byl spojovacím článkem. Kromě výkonů Dominika Haška, Jardy Jágra a některých dalších byl důležitým faktorem Petr Svoboda. Za dlouholetou kariéru v NHL z něj měli respekt soupeři ze Severní Ameriky. Jeho zásluhou se ostatní těchto soupeřů nelekli. V minulosti se nám stávalo, že na nás zkusili pár taktických manévrů a my jsme se podělali.
Neměl jste pocit, že ve čtvrtfinále se Spojenými státy se v první třetině mužstvo přece jenom zaleklo? Tehdy prohrávalo a vypadalo bezradně...
Vtom zápase byl hlavně vynikající Hašan. Ale je pravda, že záleželo na lídrech, jestli to slovo můžu říct, aby ukázali odolnost a riziko. Mužstvo muselo poznat, že to jde. Že se nemůžeme svalit před jmény, výškou a váhou, před shozenými rukavicemi. I tohle k hokeji patří a je třeba se s tím vypořádat.
Musel jste v turnaji řešit nějaký nepříjemný problém?
V jednom momentě jsem trošku zaváhal. Při semifinále s Kanadou jsem před koncem poslal na vhazování Pavla Pateru. Bylo tam šest Kanaďanů včetně Lindrose. A oni nás těmi velkými kluky přetlačili a srovnali. Nakonec to dobře dopadlo, ale byl to pro mě zásadní okamžik.
Myslíte, že stovky faxů z domova, kterými vám fanoušci vyjadřovali podporu, opravdu pomohly?
Každý hráč je do určité míry exhibicionista. Rád ukazuje, co se naučil a co umí. V tom turnaji hrály národní emoce hodně velkou roli. Bylo to vidět i po příjezdu do Prahy.
Jak s odstupem času vzpomínáte na půl milionu lidí, kteří vás vítali v ulicích Prahy?
Pro každého z nás to je nezapomenutelný zážitek. Ale takových věcí je v životě víc. Mohou být hezké, když se vám narodí dítě. Ale patří mezi ně i to, když vám umře někdo z rodičů.
Ovlivnilo Nagano vaši budoucnost?
Ve svých představách jsem tehdy neměl s trénováním velké plány. A ten výsledek to změnil. (Hlinka v roce 1999 vyhrál mistrovství světa s reprezentací, potom trénoval Pittsburgh, teď koučuje ruský Omsk pozn. red.) A u trénování jsem zůstal dodnes, i když neustále opakuji, že už jsem z toho trošku unavený.
