"Doufám, že ty dva roky absolvuju celé a že nepřijdou předčasné změny," prohodil s úsměvem.
Seběhlo se to rychle. Máte radost, nebo spíš obavy z návalu úkolů?
Už do toho nejdu po hlavě jako v roce 1991, kdy za mnou přijeli zástupci ještě československého hokeje. Bylo to poprvé a já do toho vletěl s nadšením. Ale i teď se těším.
Jak jste daleko s přemlouváním Vladimíra Růžičky? Už přijal nabídku stát se vaším asistentem?
Právě skončilo mistrovství, pro nás smutně. Vláďu to mrzí obzvlášť. Časem se všecko uklidní.
O víkendu jste ho zkoušel zlomit při golfu. Pokročil jste nějak?
Nechci ho lámat silou. Je to jeho rozhodnutí, ale já bych byl rád, kdyby to byl souhlas. V úterý máme další schůzku. Nechám ho v golfu trošku vyhrát a půjde to snáz.
Snesou se dva šéfové na jedné střídačce?
Já myslím, že jsme se snesli i v jiných situacích.
Tak tedy jinak. Pasovali byste k sobě?
Neměl jsem s nikým problém. Československý nároďák jsem dělal s Jardou Waltrem, ani s ním a jeho emocemi to nebylo jednoduché. Ale věřím, že si s Vláďou vyhovíme. Jinak bych se s ním nebavil.
Růžička tvrdí, že je povahou vůdce, nikoliv asistent. Přijal byste model rovnocenných partnerů?
Já vždycky uznával vzájemnou rovnocennost. Rád se o určitých věcech hádám. Nejsem ten, co prosazuje jenom svoje myšlenky.
Jak byste si tedy rozdělili pravomoci u mužstva?
To jsme nerozebírali. Nejdřív se musíme dostat k tomu, že řekne jo.
Chybělo vámpo roce bez koučování napětí ze střídačky?
Já nejsem tak dlouho mimo profesi. Byl jsem jen dlouho mimo Česko. Čas hrozně utíká. Do Pittsburghu jsem šel už před čtyřmi lety.
A už v srpnu povedete tým na Světovém poháru...
Do pětadvacátého května máme oznámit celou sestavu. To je hrozně složitá věc. Z nahlášené soupisky pak můžeme měnit hráče jenom v případě zranění.
Osobnosti jako Straka, Jágr nebo Hamrlík zpochybnily svůj start na turnaji. Přesvědčíte je? Všechny šrámy jednou přebolí. Ty sportovní přebolívají rychleji než ty životní. Jsem přesvědčený, že ti kluci mají hokej pořád rádi.
Nicméně zřejmě se zvolna loučí kolektiv vítězů z Nagana. Souhlasíte?
Tahle generace byla velmi silná. Dosáhla největších úspěchů. Už jim je přes třicet. Jsou zhruba stejně staří, ale každý z nich jinak. Záleží na tom, jak na tom jsou psychicky. Já doufám, že se velká většina z toho neúspěchu uzdraví a že zase budou mít chuť. Každou generační výměnu musíte dělat s citem.
Myslíte, že je po neúspěchu na šampionátu čas na revoluci?
Bylo to spíš zklamání než neúspěch. Tam opravdu hrálo velkou roli štěstí. Nemůžete prohlásit, že to byl neúspěch, máchnout bičem a všechno rozehnat. Jádro týmu stejně bude tvořit tahle generace. Jen je čas ten tým s citem přebudovat a dát víc prostoru mladším klukům.
V uplynulé sezoně jste pracoval jako agent. Sledoval jste poctivě hokejové dění? Nebo jste si od něj chtěl odpočinout?
V Americe jsem vídal kluky, klienty naší agentury. Doma jsem si pouštěl zápasy NHL na Galaxii. Pravidelně jsem chodil na ligu v Litvínově.
Před návratem k řemeslu jste chtěl podstoupit zdravotní prohlídku. Trvá tohle předsevzetí?
Určitě. Chci si nechat udělat kompletní vyšetření.
Po vašich potížích se srdcem o vás doma pečovala vaše paní. Jak přijala váš comeback?
Nevím, jestli je úplně ráda. Ale ještě nejsem ve věku, kdy bych měl jen stříhat trávu nebo vyrábět v dílně zahradní nábytek. Ona dobře ví, že se potřebuju nějak realizovat.
Žertoval jste, že po víkendovém setkání s kamarády v Praze se necítíte právě svěží. Ale celkově vám rok odpočinku pomohl, ne?
Na určité věci si musím dát pozor. Věkem na to přijde každý.
Nekouříte cigarety. Sportujete?
Jenom běhat mě nikdy nebavilo. Hraju tenis, chodím u golfu, což je dobrá procházka. Plavu, snažím se nemyslet jen na hokej. Býval jste hodně temperamentní.
Dá se říci, že jste zvážněl?
To musí říct jiní, jestli jsem zvážněl. Možná že jsem jenom zestárnul.
