1. místo OTTAWA: 88 bodů (65 zápasů, 40 výher, 7 remíz, 17 porážek+ 1 v prodloužení)
Ottawa na počátku nového tisíciletí je tým, který se jednou dostane do učebnic o sportovním managementu.
Vedení za snesitelnou finanční částku poskládalo vynikající kádr, jehož jádro dozrálo v posledních letech a pohromadě.
Brankáři Patrick Lalime i Martin Prusek jsou ve špičkové formě. Slovák Marián Hossa vstřelil již 38 branek a pravděpodobně se dočká své bodově nejlepší sezony za mořem.
Obránce Zdeno Chára, další Slovák, se stává největším postrachem kluzišť v NHL. Radek Bonk a Martin Havlát poměrně hodně zápasů vynechali kvůli zranění, jinak ale hrají také ve skvělé formě.
A výčet pokračuje dál. Daniel Alfredsson, Mike Fisher, Wade Redden- to všechno jsou nositelé respektované pověsti týmu z hlavního města Kanady. Ottawa neprohrála letos víc jak tři zápasy v řadě a má na svém kontě nejvíc vstřelených branek.
Čas se ale krátí. Senátoři hledají stále nového majitele a jejich finanční situace je nejistá. Výše uvedeným hráčům časem vyprší smlouvy, a pokud nová kolektivní dohoda mezi NHL a hráčskou asociací nenajde náhradní řešení, budou platy po celé soutěži dál stoupat, což by Ottawě znemožnilo udržet tým v této podobě. Letos se jí tak zároveň nabízí unikátní příležitost dobýt Stanley Cup v sestavě, která si na něj může troufnout.
2. místo NEW JERSEY: 84 bodů (63 zápasů, 37 výher, 6 remíz, 16 porážek+4 v prodloužení)
Že Patrik Eliáš letos zdaleka nedosáhne tolik bodů jako před dvěma roky po boku Petra Sýkory a Jasona Arnotta ? Na to zapomeňte, hokej a lá Arnottova slavná A-line se v New Jersey letos nenosí. Nový trenér Pat Burns místo toho spoléhá na to, že všichni hráči obstarají všechno- branky, napadání, bránění- a kupodivu mu to vychází.
Burns často mění složení řad a těží z toho, že podědil mnoho všestranně založených hokejistů, kteří jednou nebo i víckrát vyhráli Stanley Cup. Devils mají druhý nejmenší počet inkasovaných branek (129) a jsou třetí při hře v oslabení.
Navigátorem úspěchu je ovšem hlavně brankář Martin Brodeur, jeden z možných kandidátů na Vezinovu a dost možná i na Hartovu trofej.
3.místo WASHINGTON: 70 bodů (65 zápasů, 30 výher, 7 remíz, 25 porážek+ 3 v prodloužení)
Washington je nevyzpytatelný tým. Když se daří Jaromíru Jágrovi, nedaří se někomu jinému. Když se vede ostatním, nemůže se prosadit Jágr. Nebo ho sužují zdravotní potíže. A když už se zdá, že se vede v poli všem, vypne brankář Olaf Kölzig.
Jágrovi velice dlouho trvalo, než se dostal do první desítky kanadského bodování. 15 zápasů trvalo elitnímu obránci Sergeji Gončarovi než vstřelil svůj první gól. Trenér Bruce Cassidy si stěžuje, že někteří hráči neodevzdávají plný výkon. V průběhu roku si stěžoval i majitel klubu Ted Leonsis, a stěžují si ostatně i hráči sami na sebe. Nejlepších výkonů Capitals dosahovali okolo Vánoc, kdy čtrnáct zápasů v řadě bodovali. Momentálně jsou sice na třetím místě, na osmý Boston mají však náskok jen čtyři body.
4.místo PHILADELPHIA: 79 bodů (63 zápasů, 33 výher, 7 remíz, 25 porážek+ 3 v prodloužení)
Kdyby v čínském kalendáři existovalo něco jako „Rok Gólu“, tak by se Philadelphia nacházela přesně na jeho opačném konci. Flyers vstřelili jen 150 gólů což je řadí až na 25. Místo mezi ostatními. Zajímavé jsou především dvě podivuhodně sérií: sedm zápasů v listopadu, kdy tým vstřelil jen 8 branek a devět zápasů na přelomu ledna a února, kdy jich vstřelil jen sedm.
Je zajímavé, že i přesto Flyers vyhrávají. Mistr defensivní hry, trenér Ken Hitchcock, který na lavičku přišel před touto sezonou, vtiskl hře svůj rukopis a je to znát. Brankář Roman Čechmánek prožívá skvělou sezonu, ve které stlačil průměr obdržených branek pod dvě na zápas.
Ve Philadelphii se nehraje hokej, který by motivoval skladatele ke komponování symfonických básní. Čistý, řízný, kanadský styl s důslednou obranou. Něco, na co jsou ve Philadelphii zvyklí. Flyers ale myslí na Stanley Cup, a pokud je postihne střelecká krize v play off, jsou bez šancí. Něco podobného ostatně znají už z minulého roku, kdy v sérii s Ottawou v prvním kole vstřelili během pěti zápasů jen dvě branky a utržili největší ostudu ze všech favoritů.
5. místo TORONTO: 77 bodů (64 zápasů, 36 výher, 4 remízy, 23 porážek+ 1 v prodloužení)
Toronto nabírá závratnou formu a jen špičkový výkon jejich velkého rivala z Ottawy jim brání ve vládnutí v Severovýchodní divizi. Brankář Ed Belfour oživil svůj statut hráče, který bude jednou uveden do Síně slávy. V průběhu roku si navzájem kradl s Patrickem Roy prvenství v počtu vychytaných nul mezi aktivními gólmany a hraje s úspěšností 92.2 procent pochytaných střel.
V hodnocení hráčů je ale těžké vytipovat konkrétní jména, protože majestát týmu spočívá ve vyrovnanosti všech útoků. Jako kolektiv jsou Maple Leafs velmi nebezpeční, i proto lze například dobře rozumět postavení Roberta Reichela, který odehrál hodně zápasů až ve čtvrté řadě, a jediný, kdo ocenil jeho skutečný přínos pro tým, byl trenér Pat Quinn. Ten ostatně zcela vážně mluví o „největší šanci na zisk Stanley Cupu, jakou v Torontu pamatuje“.
6. místo TAMPA BAY: 69 bodů (64 zápasů, 27 výher, 10 remíz, 22 porážek+ 5 v prodloužení)
Je na tom podobně jako Karlovy Vary nebo Vsetín v Extralize. Jestli postoupí do play off, bude se jednat o velkou (ale zaslouženou) senzaci. Pokud ne, zůstane pocit, že tým možná nadlouho promarnil svou největší příležitost. Tampa má hned po Dallasu a Washingtonu nejvíce bodů ze zápasů proti týmům z vlastní divize. S Washingtonem se „Blesky“ ještě v závěru poperou o první příčku v Jihovýchodní divizi a výhodnější postavení do play off.
Tampa je mladý tým s mnoha talentovanými hráči, kteří se rychle přiučili svému řemeslu. Vincent Lecavalier, Martin St.Louis a Václav Prospal zažívají nejlepší rok ve své kariéře. Dan Boyle se z řadového vojáka vyhoupl na třetí místo v kanadském bodováni obránců. Už jen to, že Lightnting jsou pořád na postupovém místě do play off, je velká událost. Jestli na něm mají zůstat i v pěti příštích týdnech, záleží hodně na jednom muži, gólmanovi Nikolaji Chabibulinovi, kterému se v poslední době příliš nedařilo.
7. místo NEW YORK ISLANDERS: 68 bodů (63 zápasů, 29 výher, 8 remíz, 24 porážek+ 2 v prodloužení)
Islanders sice zažehnali krizi z podzimního období, ale nepředvedli zatím svůj nejlepší hokej. Velkou neznámou je krize největší hvězdy Alexeje Jašina, jenž nedávno strávil několik zápasů dokonce až ve čtvrté řadě.
Vynikající sezonu kupodivu prožívají hlavně hráči z checking-line Jason Blake (19 branek), Dave Scatchard (20 branek) a Jason Weimer (9 branek), což se může hodit jako bonus pokud se vrátí forma Jašinovi a hráči jako Brad Isbister nebo Oleg Kvaša konečně projeví naplno svůj talent. Druhý a méně známý newyorský tým se letos zároveň znovu opírá o trojlístek obránců Roman Hamrlík, Kenny Jönsson a Adrian Aucoin- jeden z nejvýkonnějších hnacích motorů v NHL.
8. místo BOSTON: 66 bodů (63 zápasů, 28 výher, 8 remíz, 25 porážek+ 2 v prodloužení)
Kéž by play off začínalo na začátku prosince, hořekují možná někteří fanoušci v Bostonu. Tak by se tým vyhnul strašlivému úpadku, který po vynikajícím vstupu do sezony zakusil. V říjnu a listopadu Boston vyhrál 17 zápasů z 23. Od prosince do začátku března jen 12 ze 40.
Pod hrozivý propad se podepsali nevýkonní brankáři, zranění v obraně a hlavně ztráta sebevědomí. To je věc, která se těžko definuje, ale všichni zhruba vědí, co si pod ní mají představit. Mužstvo nyní drží na nohou hlavně solidně hrající první řada Murray-Thornton-Knuble. Ta když se prosadí, Boston vyhrává. Pokud ne, Bruins zpravidla ztrácejí body. Mužstvo s pyšným „ B“ na hrudi se propadlo až na osmou příčku ve Východní konferenci. Bude to stačit na to, aby si uvědomilo, že pokles o jedno další místo by pro ně byl katastrofou ? 
9. místo MONTREAL 62 bodů (65 zápasů, 24 výher, 7 remíz, 27 porážek+ 7 v prodloužení)
Jeden hráč tým nevytvoří, což se projevilo hned v úvodu sezony, kdy se loňský vítěz Hartovy a Vezinovy trofeje Jose Theodore potýkal s hrozivou formou. Theodore sice svou reputaci napravil zlepšeným výkonem, Montreal však v průměru zůstal. Hráči jako Donald Audette nebo Mariusz Czerkawski hráli nebo hrají na farmě a to není dobré znamení. Forma obránce Patrice Briseboise je dlouhodobě také tatam.
Naproti tomu jiní hráči – Saku Koivu, Richard Zedník nebo náš Jan Bulis mají dobrý rok.
A taková je realita této sezony. Někdo hraje dobře a někdo ne. Týmu se chvíli daří a chvíli ne. Když Canadiens po Vánocích vyhráli jen dva z dvanácti zápasů, stálo to místo trenéra Michela Theriena. Nyní nejslavnější klub hokejové historii prohrál pětkrát za sebou. Zdá se, že i nový trenér Claude Julien bude mít velké problémy motivovat všechny hráče, aby hráli podle stejné partitury.
10. místo NEW YORK RANGERS:62 bodů (67 zápasů, 26 výher, 8 remíz, 31 porážek+2 v prodloužení)
Rangers, Rangers, Rangers. Stále stejná písnička, stále stejné chyby. Předražený klub s velkými ambicemi letos pošesté za sebou může chybět v play off. Jezdci ztrácejí sice jen pět bodů na osmý Boston, mají ale nahráno víc zápasů než kdokoliv jiný v NHL.
Newyorský tým trpí jakýmsi spasitelským komplexem, že dokáže vychovat problémové hráče, které jinde nechtějí. Na platu nezáleží. Obránce Boris Mironov v Chicagu tři týdny odmítal chodit na tréninky, dokud si ho nevzali Rangers. I s jeho platem 3.1 milionů dolarů. Osmimilionový Eric Lindros, který se rozhádal před lety ve Philadelphii, odehrál za Rangers loni dobrý rok, letos mu ale přezdívají Eric Příšerný.
V průběhu roku byli dlouho zranění Pavel Bure, Bobby Holík, Brian Leetch či Ronald Petrovický. Do konce sezony si už nezahraje brankář Mike Richter a následky po vážném zranění kolene jsou stále znát i na hře Radka Dvořáka. Ano, Rangers mají i velkou porci smůly. Spoustu zápasů ale prohráli proto, že se prostě jen dost nesnažili a že si hráči navzájem nerozumí. Nejlepší hráč ? Možná Petr Nedvěd. Nejhorší ? Prý Lindros a skoro každý z obrany.
11.místo PITTSBURGH: 59 bodů (64 zápasů, 25 výher, 4 remízy, 30 porážek+ 5 v prodloužení)
Když v roce 1996 Mario Lemieux poprvé končil s kariérou, mohl předal otěže Pittsburghu do rukou Jaromíra Jágra. Komu je ale předá nyní, jestliže v létě uskuteční svůj proklamovaný druhý odchod ?
Pittsburgh má také finanční potíže a divákům se jeho současný styl hokeje příliš nelíbí. GM Craig Patrick učinil, co mu velel jeho obchodní cit a vyměnil do New Yorku Rangers druhou největší hvězdu v týmu Alexeje Kovaljova, od příštího sezony pravděpodobně hráče s příjmem 8 milionů.
Tím ale možná osud Penguins pro tuto sezonu zpečetil. Lemieuxe, Martina Straku i Jana Hrdinu trápí drobné zdravotní potíže a mladí talenti během příštích několika týdnů nevyrostou natolik, aby vrátili Pittsburgh na postupové místo. Určitě to nelze čekat od Michala Sivka a Milana Krafta, kteří na chvíli zazářili v sestavě, ale o víkendu znovu zmizeli na farmě. 
12. místo FLORIDA: 59 bodů (64 zápasů, 19 výher, 12 remíz, 24 porážek+ 9 v prodloužení)
Florida v letošní sezoně sehrála 25 zápasů s prodloužením, takže si hokeje užila víc než kdokoliv jiný. Trenér Mike Keenan je na hráče v nejmladším týmu NHL pořádně ostrý, tak jak se to od něj očekávalo. Keenan udělal hvězdu z Fina Olliho Jokinena, ale neumí zatím promluvit do duše Kristianu Huseliusovi, Ivanu Novoselcevovi či Niklasu Hagmanovi. Valerij Bure nebyl v této sezoně snad ani jeden zápas úplně zdravý. Jaroslav Bednář dostal po přestupu z Los Angeles šanci ukázat co umí, ale vstřelil jen pět branek. Takže zklamání ?
Vlastně ani tolik ne. Florida hraje lépe než by mnoho lidí očekávalo. Tým utvořil velmi dobrý tandem brankářů Roberto Luongo-Jani Hurme, v obraně už nyní hraje někdy i 30 minut za zápas teprve 19-letý Jay Bouwmeester, druhá volba z posledního draftu.
Panthers by si přáli jen jedno- aby se jim dařilo více před vlastním publikem. Doma utrpěli letos své nejtěžší porážky a zvítězili jen sedmkrát. Jak potom ale nutit diváky, aby ve státě, kde je tisíc jiných způsobů, jak se rozptýlit, věnovali svou přízeň začínajícímu týmu bez výrazných osobností ?
13. místo ATLANTA: 51 bodů (62 zápasů, 21 výher, 5 remíz, 32 porážek+ 4 v prodloužení)
Atlanta je určitě lepším týmem pod vedením kouče Boba Hartleyho, na play off to však zatím ještě nestačí. Po jeho nástupu do funkce 14.ledna Thrashers prohráli z deseti zápasů jen dva, pak však pomalu vychladli a nyní vyhrávají znovu jen výjimečně.
Podle generálního manažera Dona Wadella Thrashers vedou NHL v jedné kategorii: ve zranění třísel. To postihlo především gólmany. Byronu Dafoeovi, který začal hrát až v listopadu, chyběly tréninkové jednotky a třísla si namohl hned třikrát. Zranil se i Passi Nurminen, obránce Richard Šmehlík či útočník Shawn McEachern.
Brankář Milan Hnilička, který při střídavém zranění svých kolegů pendloval mezi prvním týmem a farmou jako jojo, má alespoň nyní velkou šanci už s klidným svědomím ukázat co umí, dnes vychytal výhru nad silným Coloradem.
Atlanta koupila v létě posily typu Šmehlík nebo Vjačeslav Kozlov a chystala se poprvé vstoupit do velkého světa. Bude si muset ještě počkat. Dobrou reklamu udělal mladému týmu z hlavního města státu Georgia Dany Heatley při Utkání hvězd, ve kterém vstřelil čtyři branky a vyrovnal tak rekord této exhibice.
14. místo CAROLINA: 51 bodů (64 zápasů, 18 výher, 9 remíz, 31 porážek+ 6 v prodloužení)
Hurricanes se stále ještě neprobudili ze své vleklé noční můry. Někdo hovoří o tom, že Carolina měla příliš krátkou dobu pro nabrání sil po spanilé cestě do červnového finále Stanley Cupu z minulého roku. Jiní zase říkají, že klub nemá dostatek kvalitních hráčů na farmě, kteří by dokázali zaskočit za zraněné.
V obou tvrzeních leží část pravdy. Fakt je ten, že od konce listopadu, kdy brankář Kevin Weekes utrpěl otřes mozku, Carolina vyhrála jen 8 ze 40 zápasů. Během mizérie klub nedokázal uspokojivě nahradit zraněné útočníky Roda Brind´Amoura a Erika Colea. Battes Battaglia (5 branek) a Sami Kapanen (6 branek) se stali velikým zklamáním. Jaroslav Svoboda dokonce spadl na nějaký čas na farmu a příliš pozitivního nepřinesl ani příchod Jana Hlaváče z Vancouveru.
GM Jim Rutheford po loňské skvělé sezóně slíbil, že nechá tým a jeho srdce pohromadě. Po Uktání hvězd však označil sezonu za ztracenou a jal se budovat nový kádr. Jako první šel pryč Kapanen (do Philadelphie, mimo jiné za Pavla Brendla), hned vzápětí se na listině nechráněných hráčů ocitl katastrofální brankář Arturs Irbe, který byl ještě před tři čtvrtě rokem hrdinou. Další hráči si nemohou být jistí. Hurricanes jsou možná nejsmutnějším příběhem tohoto roku, zvláště pokud vezmeme v úvahu, jak rychle se loni dokázala šířit hokejová horečka v nehokejové oblasti, kde tým hraje.
15. místo BUFFALO: 49 bodů (62 zápasů, 18 výher, 8 remíz, 31 porážek+5 v prodloužení)Buffalo je celý ročník svíráno nejistotou o svou budoucnost. Bude klub přesunut do jiného města ? Rozprodají se všichni hráči ? Získání nového majitele se příliš dlouho protahuje do této sezóny a to se nemělo stát.
Někteří hráči dostali výplaty opožděně. Bývalý bek Jason Wooley (dnes Detroit) nedávno otevřeně hovořil o únavných metodách kouče Lindyho Ruffa. Klubu se nevyhnula zranění důležitých hráčů (útočník Afinogenov, obránci Warrener, McKee). O osudu Sabres ale zřejmě rozhodla smrtící série dvanácti zápasů bez vítězství na přelomu října a listopadu.
A nejistota přetrvává dál. Generální manažer Darcy Regier ve středu poslal Václava Varaďu, jednoho z dražších hráčů v klubu, do Ottawy za nadějného Jakuba Klepiše. Co kdyby ? Sabres totiž ještě nemají žádný pevný rozpočtový plán pro příští sezónu.
Hodnocení Západní konference
