Nejvyšší hokejová soutěž oslavila v neděli své tisící kolo a Ujčík byl u toho.
Vybavujete si ještě něco, když samostatná česká liga na podzim 1993 začínala?
To je hrozně daleko... Určitě jsem hrál za Jihlavu a moc se nám nedařilo. Člověk nerad vzpomíná na věci, které nejsou pozitivní.
Neříkáte si, že je šílené, jak to uteklo?
Já slýchával od babičky: Ty kluku, ten čas tak letí. To mi bylo nějakých dvacet roků a říkám: No jasně. Ale najednou prd, a dvacet let je pryč. Je to pravda.
Čísla z hokejové extraligyPočet mistrovských titulů: 6 Vsetín, 4 Sparta, 3 Pardubice, 2 Slavia, 1 Karlovy Vary, Třinec, Zlín, Olomouc Počet vítězství v základní části: 5 Vsetín, 4 Sparta, 2 Pardubice a Liberec, 1 České Budějovice, Kladno, Plzeň, Slavia, Třinec a Zlín Nejvíce bodů v základní části: 1. Sparta 1 521, 2. Pardubice 1 451, 3. Zlín 1 449, 4. Slavia 1 379, 5. Vítkovice 1 371. 6. Plzeň 1 363, 7. Třinec 1 263, 8. Litvínov 1 259, 9. České Budějovice 1 255, 10. Kladno 1 096 Nejvíc gólů v jednom utkání: 6 (Petr Čajánek v roce 1998 zničil Opavu) Nejvyšší návštěva: 17 182 diváků (duel Jágrova Kladna s Kometou loni v říjnu) Nejdelší bodová série: 30 zápasů (Vladimír Růžička v sezoně 1995/96 - během série nasbíral 56 bodů za 20 gólů a 36 asistencí) Nejúspěšnější trenér: Vladimír Růžička (Slavii vede 12. sezonu, odkoučoval 630 utkání a připsal si také nejvíce vítězství - 348) Nejrychlejší gól: Martin Špaňhel z Plzně (v čase 0:04 v roce 1999 Vsetínu) Největší domácí porážka: Pardubice - Sparta 2:13 (1993/94) Největší uragán za třetinu: Liberec dal 8 gólů Kladnu (2009/10) Nejrychlejší hattrick: David Hruška ze Slavie (za 3 minuty a 9 vteřin v roce 2004 Kladnu) Nejvíc vychytaných nul: Roman Málek - 44 Nejdelší série neprůstřelnosti: Vladimír Hudáček (262 minut a 51 vteřin, sezona 1999/00) Za dvacet let hrálo celkem 24 klubů, ovšem pouze šest z nich všechny ročníky: Litvínov, Pardubice, Plzeň, Sparta, Vítkovice a Zlín. Naopak pouze jednou nakoukla do nejvyšší soutěže čtveřice Jindřichův Hradec, Ústí nad Labem, Hradec Králové a Chomutov. |
Kromě vás první ročník pamatuje Peterek, Alinč, Patera, Salfický nebo Ptáček. Napadá vás ještě někdo další?
Moc nás asi nebude. To bych musel hodně pátrat, abych někoho vylovil.
Když se potkáte s vrstevníky, neříkáte si, že jste už poslední mohykáni?
Ne, ne. O takových věcech se nebavíme. Pozdravíme se a zeptáme se, jak nám slouží zdravíčko. Na co jiného bychom se v tomhle věku taky měli ptát? Spíš se hecujeme stylem: Ty ještě hraješ?
Jak se za těch dvacet let extraliga změnila?
Jako všechno, co má svůj vývoj. Všechno jde dopředu: hra se zrychlila, víc se trénuje, víc se dbá na regeneraci.
Jak se změnily podmínky pro diváky a pro hráče?
Na některých zimácích se čas zastavil a je to stejné jako tenkrát. Nebo vlastně ještě o devatenáct let horší. Kluby vytvořily zázemí spíš pro hráče: máme posilovny, zlepšily se kabiny, ale pro lidi se toho moc nezměnilo. Pak ale samozřejmě vyrostly nové haly, kde si lidi nemají na co stěžovat.
Výstroj a hokejky, to je dneska asi úplně jiný svět, že?
To se nedá vůbec srovnávat. Největší změnou prošly brusle: jsou daleko lehčí a vydrží víc. A také hokejky, ty jsou úplně někde jinde. Vahou nebo materiálem, díky kterému se hokejka jinak chová. Dáte s ní mnohem větší ránu, líp zamíříte...
Mají to dneska mladí hráči těžší, nebo lehčí, než to bylo za vás?
Já si myslím, že to mají úplně stejné. Člověk se přizpůsobuje době, ale hráč musí vždycky ukázat, co v něm je. Teprve pak dostane prostor. I když se mi teda zdá, že někteří mladí si myslí, že ho dostanou zadarmo. Časem ale sami pochopí, že si to musí zasloužit.
Hodně se mluví o přístupu mladých hráčů. Jak to vidíte vy?
Dneska to kluci mají svým způsobem těžší, protože je daleko víc možností a způsobů zábavy. Věcí, které je od hokeje odrazují. My jsme to měli v uvozovkách jednodušší. Já přišel domů ze školy, bouchl jsem aktovkou, vzal hokejku nebo balon a pořád sportoval. Takhle jsem zabíjel čas. Proto se mladí dneska i hůř prosazují. Když má člověk hokejku pořád v ruce, tak se to musí projevit.
Zkuste vypíchnout zásadní body, co se v extralize stalo za těch 20 let?
Už jsem dostal pár ran do hlavy, takže rychle nevím. Ale jsou tam změny pravidel, jiné posuzování zákroků a tak dále.
Dá se říct, že všechny změny byly pozitivní?
Vím, že je to myšlené dobře, ale některé věci - jako vyhození puku ze hřiště - je hodně zvláštní. Dřív se za něj vylučovalo všude po hřišti, dneska naštěstí jenom v obranném pásmu. Vadilo mi také, když se zrušila červená čára, protože pro mě jako pro útočníka to bylo jednodušší. Když na mě bek čekal na červené, tak jsem měl půl hřiště, abych ho objel. Teď většinou čekají na modré, nebo spíš metr za modrou, takže máte daleko menší prostor prosadit se.
Řekněte, na co za těch dvacet let nejraději vzpomínáte?
Co se týče gólů a bodů, tak určitě na první sezonu ve Slávce. To jsem dal 45 gólů ve 46 zápasech. Hrál jsem s Vláďou Růžičkou a Ivo Prorokem, v obraně byl Hořava a s ním se střídali další beci. Člověk byl mladý, hrálo se na tři lajny a ještě se mi zdálo, že je to moc. Teď jsem rád, že se hraje na čtyři. Ale zase to byl jiný hokej. Bylo to pomalejší, míň kontaktů, takže to člověku nebralo tolik sil. Tahle sezona byla asi nejlepší. Na druhou stranu jsme zase neudělali žádný velký výsledek.
Kolik sezon ještě plánujete?
Neplánuju nic. Já to řeším tak, že podepisuju smlouvu na rok a po ní bilancuju. Když tam najdu pozitivum, tak pokračuju. Letos jsem měl problémy, protože jsem měl od loňska poraněné koleno. Bolelo to, tak už jsem měl černé myšlenky a říkal si, jestli to má ještě smysl. Ale člověk nakonec najde motivaci a řekne si, že tu sezonu ještě dohraje. Dohraju i tuhle, pokud to zdraví dovolí, a co bude potom, to se uvidí.
