Oceláři nájezdy proti Pardubicím umějí, porazili je na ně v této sezoně už potřetí. „To ani nevím,“ podivil se Beran. „Je to blbá náhoda. Ale mají na nájezdy šikovné hráče. Také pro to jsme chtěli utkání rozhodnout už dříve. Nestalo se. No nic. Zítra třeba vyhrajeme my. Nájezdy jsou loterie a my na ně máme taky šikovné kluky. Jsem přesvědčený, že druhé utkání v Třinci můžeme vyhrát.“
Jak na Oceláře, ukázali Pardubičtí i dnes, kdy hodně hráli do těla. „To techničtí hráči nemají moc rádi,“ popsal Beran taktiku. „Máme spoustu kluků, kteří umějí hrát důrazně, a proto jsme tak hráli. Když jim tu hru znepříjemníme, můžou být z toho otrávení, což bude pro nás jen dobře.“
Beran dal z prostoru před brankou oba své góly. Ten druhý dokonce bradou, od níž se odrazil puk vyražený Hrubcem. „Když dáte gól, tak to nebolí,“ usmál se Beran. „Prostě mě puk trefil do brady. To k hokeji patří, jsem za to rád a je jedno, jak jsem ho dal. Horší je, že jsme nevyhráli, protože jsme na to fakt měli.“
Lékař Beranovi na střídačce zašíval bradu a videorozhodčí mezi tím rozhodoval, zda branku uzná. „Byl jsem přesvědčený, že je to gól a vůbec jsem nevnímal, že rozhodčí jdou akci zkoumat k videu. Byl jsem si naprosto jistý. Byli se podívat, nevadí. Tady na tom východě je všechno možné. Naštěstí to uznali.“
Že mu brada krvácí si ani nevšiml. „Řekli mi to až kluci na střídačce, že mám dres od krve.“
Co musejí Pardubičtí změnit, aby druhé utkání vyhráli? „Hlavně nesmíme být vylučovaní. To je moment číslo jedna,“ prohlásil Matěj Beran. „Musíme hrát v pěti, protože tak jsme měli hodně šancí a bylo to vyrovnané až do poslední minuty. A musíme znovu hrát důrazně. Věřím, že dostaneme i nějakou tu přesilovku. Máme na to výborné kluky a můžeme v nich rozhodnout.“
