Koho si přejete?
Já ani pořádně nevím, koho můžeme dostat.
Kometu nebo Spartu.
To si člověk nevybere. Nechám se překvapit. Oba dva jsou to české velkokluby, budou to zajímavé souboje. A my se porveme za to, abychom šli výš.
Postup přes Pardubice znamená semifinále pro Litvínov po 15 letech. Jak vás to hřeje?
Byl náš tajný sen před sezonou, dostat se takhle daleko, ale sníme dál. Chtěli bychom třeba ještě o něco výš. Už tohle je velký úspěch. Jsem rád, že si to litvínovští fanoušci užili doma, že jsme postoupili před nimi. Jsou výborní, rachotu trochu pomáhá i akustika našeho zimáku, řev se víc rozléhá. Když jsme vyrovnali na 1:1, diváci se probrali a fandili až do konce. Byli naším šestým hráčem.
Mohli jste postoupit ve čtyřech zápasech, bylo to s jedním zaváháním v něčem prospěšnější?
Může nás to zocelit k dalším bojům. Trápení v Pardubicích, odkud jsme odjížděli zklamaní, stálo za tuhle euforii. A teď už je jedno, jak jsem se k postup dostali. První tři zápasy jsme hráli famózně, ve čtvrtém hrála roli psychika, není snadné ukončit sérii. Oni už neměli co ztratit a hráli daleko líp.
I tak jste soupeře v sérii jasně přestříleli. Jaké je pro gólmana, když není tolik v permanenci?
Pardubice hrály brejkový hokej. U nás i doma. Měl jsem málo zákroků. Oni skoro pořád jen čekali na vyloženou šanci, neudržovali mě v tempu, nesnažili se střílet ze všech pozic. Měl jsem to o to těžší.
O to víc, když jste v posledním zápase dlouho ztráceli 0:1. Na co jste v těch chvílích myslel?
Měl jsem v hlavě, že každá chyba může rozhodnout. Ale nad tím máte čas přemýšlet v kabině, na ledě už člověk chytá, jak nejlíp umí. A doufá, že to dobře odpadne. Pro jednoho gólmana to ale dobře nedopadne nikdy.
Kdy jste se v prodloužení zapotil nejvíc?
Zaskočila mě střela z úhlu, zůstala mi pod betonem. V prvních chvíli jsem se lekl, že jsem si to hodil do brány. Hodně mi zatrnulo. Když jsem se přetočil, viděl jsem puk před sebou a nějak jsem ho zkrotil. Rozhodčí pak hodil buly trošku brzy, a než jsem se stačil vzpamatovat, měl jsem v náručí střelu od Petra Sýkory. Strašné štěstí v závěru, zvlášť když hned z protiútoku rozhodl Viktor Hübl.
Pardubice točily gólmany, v posledních dvou zářil Kristan. Co jste mu říkal?
Já se jen modlil, abychom teď vyhráli, protože jeho forma stoupala. Bránu zavřel a musím se ho zeptat, co používá za magnet na puky, protože bych si ho možná půjčil do dalších bojů. Střely z mezikruží chytal, jako kdyby sbíral hrušky v sadu, neskutečné zákroky na čáře. Chvilku jsem měl myšlenky, ať mu to tam nějak spadne, pak jsem si ale vzpomněl na moje životní motto: Přej a bude ti přáno. Chytal dobře a já to neovlivním.
