"Překvapili mě diváci, jak hned začali tleskat a skandovat moje jméno. Byl to jeden z nejúžasnějších okamžiků kariéry," řekl MF DNES 33letý Eliáš o den později jen pár hodin před zápasem s Carolinou.
Co člověku bleskne hlavou?
Mně celý hokejový život. A taky pocit spokojenosti, že tu práci dělám dobře a že jsem se správně rozhodl. Měl jsem dost možností odejít jinam, mohl jsem si vydělat víc, ale já se rozhodl pro loajálnost. V tomhle klubu jsem vždycky byl úspěšný a vždycky postoupil do play-off. Naději na úspěch tady máte pořád a výhry jsou přece to, proč hokej dělám. Když vidíte starší kluky, kteří tady zůstávají, pochopíte, co je to tradice.
Do play-off míříte i letos. A poté, co se uzdravil i Martin Brodeur, jako jedni z favoritů na Stanley Cup.
Ano, když se Marty zranil, mnoho lidí nám nevěřilo, ale my je dokázali překvapit. Klapalo nám to, zjistili jsme, že můžeme hrát hokej proti komukoliv, a hlavně jsme hráli jako tým. V tom pokračujeme i teď. Navíc sMartym jsme ještě silnější. Ale play-off? Člověk se nesmí dívat dál, než je potřeba, protože mu to může jen ublížit. Teď je pro nás nejdůležitější zvládnout nejbližší zápasy.
Na jeden pohled dál se ještě zeptám. Na kolik bodů si v New Jersey troufáte? Teď jich máte 702.
Tak na 703 (ten Eliáš získal hned v zápase s Carolinou). Vážně, mám ještě čtyři roky smlouvu, když budu zdravý, tak snad to vše bude klapat dál. Záleží, v jakém týmu hrajete, jakým stylem, jaké máte spoluhráče. Každý rok může být jiný.
Mimochodem jedním z prvních, kdo vám v úterý na ledě gratuloval, byl kamarád a v tu chvíli protihráč Martin Havlát. Co říkal?
Neviděli jsme se od léta, a tak se den před zápasem zastavil u nás. Manželka nám udělala svíčkovou, pokecali jsme. Na ledě pak ke mně přijel a říkal: Super. Jsem rád, že byl ten den u toho.
A byl u toho i John MacLean, kterému jste rekord sebral. Stál na lavičce jako asistent trenéra.
I on mi gratuloval a plácal mě po zádech. Vzpomínám si, že když jsem v roce 1996 přišel jako mladý do tréninkového kempu a neuměl pořádně anglicky, dali mě k němu do útoku. V životě by mě nenapadlo, že tuhle legendu překonám.
Co třeba překonat Bobbyho Holíka, který má v NHL odehráno 1 304 zápasů? Nejvíc z Čechů.
No jo, Bobajs. Ale to bych musel ještě zvládnout pět set zápasů (Eliáš má odehráno 815 utkání), to nejde. Za tři roky končí smlouva mezi hráči a majiteli, nikdo netuší, jestli znovu nebude stávka. A hlavně člověk musí být zdravý. Já si totiž chci po kariéře užívat a ne mít zničené tělo.
