Aby měl Luboš Altenburger jistotu, že bude o „jeho“ mužstvo dobře postaráno, vstává do práce každý den ráno v pět hodin. Kustod hokejistů Znojma je (společně s kolegyní Kateřinou Bulantovou) nejvytíženějším aktérem srpnového putování Orlů po jihu Moravy a těsném okolí, kde účastník mezinárodní EBEL musí kočovat kvůli opravám plochy na vlastním zimním stadionu.
Pracovat začíná o dvě hodiny dřív než v běžných dobách, kdy tým trénuje doma ve svém. „Nedá se nic dělat. Bude líp,“ těší se Altenburger na září, až bude nachystaný pro hokej zimní stadion ve Znojmě.
Zatím to tak není. A tak jsou Orli doma tak trochu všude i nikde. Největší zázemí mají na stadionu v Telči, kde denně trénují a dostali tam k dispozici dvě šatny. Domácí zápasy ale zároveň (kromě Telče) sehrají ve Zlíně nebo v Hodoníně. Jejich letošní letní příprava může klidně sloužit jako propagace EBEL v Česku, protože Orli se během necelého měsíce představí na šesti zimních stadionech.
Web klubu symbolicky uvádí Orly v přehledu přípravných zápasů všude jako hostující tým – i před čtvrtečním střetnutím s Karlovými Vary, které sehrají jako „domácí“ v Telči. „Cestování je v hokeji všude. My díky tomuto modelu přípravy budeme připravenější na cestování než soupeři,“ vysvětluje svoje „nastavení“ na neobvyklou situaci trenér mužstva Miroslav Fryčer.
V Telči se v týdnu bivakuje
Výmluvy na to, že denně musí sedět hodinu tam a hodinu zpět v autobuse, aby si mohli zatrénovat, což je věc, kterou všechna ostatní mužstva v republice mají přímo pod nosem, ze znojemské šatny neuslyšíte. „Nemám s tím problém,“ říká například pětadvacetiletý finský bek Patrik Parkkonen. „Časově je to stejné, jako když hrajete za nějaký klub ve velkém městě a jedete do tréninkové haly na jeho druhém konci. Podle mě je to v naprostém pořádku.“
Tenhle komfort ovšem není zadarmo. Pořádně si máknou především kustodi, na nichž je, aby hokejisté v tréninku nepoznali rozdíl – kromě toho, že nebruslí po ledě ve Znojmě, ale jinde. Ze Znojma do Telče vyráží dvoučlenná posádka hodinu a čtvrt před odjezdem autobusu s hráči – což je ve čtvrt na sedm ráno – nachystat všechno potřebné. Cesta trvá hodinu. Led v Telči je pronajatý od deseti do dvanácti. Po společném obědě se věci vezou zase do Znojma.
„Máme tam dobré zázemí. Jak pro mančaft, tak pro nás kustody,“ popisuje Altenburger. „Výstroj a potřebné věci jako bruska nebo sušáky necháváme v týdnu tam. Jen když místní v Telči potřebují druhou kabinu, dáváme svoje vybavení buď do vedlejší, nebo vezeme do Znojma. Vlastně tam bivakujeme, což je super,“ říká vděčně.
S lecčím se musí improvizovat. Výstroj se po tréninku suší na trávníku vedle haly, kde do ní pere letní slunce. „I hodně nasáklé brankářské vybavení je hned proschnuté,“ pochvaluje si kustod. Pernější šichta mu nastává v období kolem zápasů, kdy celou kabinu musí sbalit a naskládat do autobusu.
„Ale zase pak při utkání samotném se starám jen o náš mančaft, což je příjemnější. Nemusím jet autem napřed, ale cestujeme autobusem společně, a při zápase venku odpadají povinnosti postarat se soupeři o pití, nachystat kabinu rozhodčím a tak dál,“ přemítá urostlý vousáč ve službách Orlů.
Na cestách „frčí“ karty a filmy
Už dva týdny takhle znojemští hokejisté putují, v úterý poprvé hráli zápas. Hodinu ráno a hodinu po obědě ztratí na cestách. Ráno musí vyrazit na trénink výrazně dřív a po něm, kdy by měli mít regeneraci, zase sedí v autobusu.
„Regeneraci máme ve Znojmě v kabině. Čeká tam na nás například studená voda. Ale než člověk přijede, tak je to potom většinou už jen o protažení, vezmou se rollery (válce na cvičení) a víc nic,“ krčí rameny obránce Jan Lattner.
Nedílnou součástí hokejových bagáží tak jsou karty, které se v autobuse pro ukrácení času hrají, dále pak tablety, flash disky s uloženými filmy a čtení. „Jeden den nešla v autobuse klimatizace. Venku bylo 33 stupňů, uvnitř snad 40. A co, zvládli jsme to taky,“ kření se Lattner.
Nepsaný zákon, že tohle harcování mužstvo může do sezony posílit, vzal rychle za svůj. „Jsme víc pohromadě. Máme nové kluky, Kanaďany, můžeme se seznámit. I v sezoně budeme hrát venku, tak se na to nachystáme,“ vyhlíží. Návrat do vlastního by měl proběhnout ve druhé polovině září. Následně by 28. září měli Orli otevřít domácí sezonu zápasem proti Medveščaku Záhřeb.
Z malého ledu na letiště a zpět
Led, na kterém znojemská parta v Telči trénuje, je na letní poměry hodně kvalitní. „V hale je jeden nebo dva stupně nad nulou. O to nám šlo, abychom se ledem po deseti minutách nebrodili. Měli jsme i jiné možnosti, a zvolili jsme tuto,“ vyzdvihuje Fryčer.
Zároveň je plocha nezvykle malá – má jen 57 x 26 metrů. V Brně se v úterý hrálo na ledě o rozměrech 60 x 28 metrů. „Když jsem na hřiště vkročil, připadal jsem si jako na letišti,“ hlásil Lattner. Ve Znojmě pak čeká na Orly led o rozměrech 59,6 x 28,6 metru. „Ani v soutěži nejsou parametry všude stejné. To je normální,“ mávne Fryčer rukou nad faktem, že každý týden hraje jeho tým na jinak velkém kluzišti.
Zvykat si na dojíždění mohou začít i fanoušci, kteří se po solidně obsazeném výjezdu do Brna na Kometu mohou registrovat na webu Orlů pro cestu na utkání do Telče. Kapacita stadionu je 400 míst, proto je registrace potřeba. Přepravu zajišťuje fanklub. Znojmo jako domácí tým muselo sehnat rozhodčí, časoměřiče, pořadatelskou službu a další personál.
Znovu bude tohle organizační martyrium řešit za tři týdny v Hodoníně, kde hostí Zvolen. Do EBEL vstoupí Orli 14. září ve Villachu.
