„Jizva mě netlačí. Když jsem se odrážel lehce, nic jsem necítil ani při obratech. Ale naplno by to nešlo a nechci nic zbytečně uspěchat, takže ještě se budu věnovat rozhýbávání achilovky na kole,“ předestřel Ondráček na zahájení přípravy na ledě.
Tušíte, kdy byste zase mohl vyjet?
Těžko říct. Jeden den je to pecka, druhý zase horší. Sám jsem si říkal, že za dva týdny bych mohl trénovat na ledě. Ale jestli to půjde, to nedokážu říct. Buď se nachystám na start extraligy, nebo bohužel začnu později. Svět se nezboří.
Jaké jsou odhady lékařů?
Od tohoto typu zranění je možná zátěž po nějakých deseti týdnech. Šlapání mi nevadí, takže budu fyzičku dohánět hodně na kole. Pak je to individuální. Každý snese něco jiného, každému se achilovka rozhýbává jinak. Kdyby to šlo po dvanácti týdnech, bylo by to super.
Je to vaše nejtěžší zranění v kariéře?
Nejtěžší ve smyslu toho, že má nejdelší dobu léčení. Ale třeba rameno a jeho rozhýbávání bylo pro mě horší. Tohle mě nijak nebolí a ani nebolelo, když mi achilovka praskla. A nebolelo mě to ani po operaci. Akorát proces rozhýbávání je dlouhý, což je jediná nepříjemná věc. Doufám, že mě to pak nebude nijak omezovat.
Jaké vám dávali prognózy bezprostředně po stanovení diagnózy?
Nikdy jsem nezažil, že bych vynechal letní přípravu. Říkali mi, že návrat může trvat až půl roku. Ale také mi řekli, že se to může urychlit a trvat jen tři měsíce. To mě povzbudilo. Získal jsem naději, že bych mohl začátek sezony stihnout. A když už jsem se zranil, bylo lepší, že se to stalo na začátku letní přípravy. Horší by bylo, kdybych odtrénoval celou letní přípravu a zranil se poslední týden. To by bylo na hlavu ještě náročnější.
Rád hráváte i fotbal. Budete s ním muset skončit?
Pořád si myslím, že člověk by měl dělat věci jako předtím. Leda by mi doktor řekl, abych přestal.
Víte, z čeho vzniklo zranění?
Většinou je to z přetížení a únavy. Ale tím, že jsem předtím nic necítil, tak jsem netušil, že by se mohlo něco stát. Kdybych měl nějaké náznaky, tak bych si řekl, že jsem blb, že jsem to přepálil. Achilovka praskla z ničeho nic. Při překážkovém běhu jsem doskočil a myslel si, že mě Kuba Herman došlápl zezadu na nohu. Otočil jsem se a viděl, že za mnou nikdo není. Při došlapu jsem měl zvláštní pocit. Věděl jsem, že je něco špatně, ale myslel si, že s lýtkem. Až po sonu mi řekli, že jsem si urval achilovku.
Na konci sezony jste si přitom pochroumal rameno. Smůly bylo dost, že?
Kdyby to nebylo o play off, tak už bych nehrál. Chtěl jsem pomoct a zkusil dva zápasy. Jenže mě rameno pořád bolelo. Než abych se tam někde motal, bylo lepší, aby hráli kluci, kteří se o to porvou. Jinak jsem ale odehrál v sezoně 46 zápasů. Jsou hráči, kteří by za to byli vděční. Teď jsem se dočetl, že Václav Nedorost má za sebou snad osmnáct operací. Nejsem nejmladší a zranění ke sportu bohužel patří.
Bude kvůli zranění o to obtížnější zopakovat předchozí bodově plodnou sezonu?
Samozřejmě že bez letní přípravy to bude těžké. Ale na druhou stranu je měsíc a půl do startu soutěže a na kole můžu hodně věcí dohnat. Pak hodně pracuje hlava. Když se člověku daří, dá nějaký gól, tak přestane myslet, že je bez letní přípravy. Ale zase když nedáte deset zápasů gól, tak to házíte na to, že jste neměl přípravu. Chci se s tím poprat. Věřím, že nebudu do počtu a že budeme vyhrávat.
Stihl jste aspoň dovolenou?
Ne. Když mi sundali sádru, tak bylo po letní přípravě. Mohl jsem vyrazit k moři, ale měl jsem obavy z cestování, že mi noha oteče a nebudu vědět, co s tím. Raději jsem zůstal doma s rodinou.
