Nejprve utkání hodnotil vítkovický kouč Jakub Petr, jehož vytočil drsný faul olomouckého útočníka Petra Strapáče hokejkou do obličeje zadáka Tomáše Černého, jenž s podezřením na otřes mozku putoval do nemocnice. Faul rozhodčím Jeřábkovi s Kubičíkem ovšem unikl a Irgl akci zakončil gólem na 2:0.
„Padla z toho branka, rozhodčí za to nemůžou. V Americe se tomu říká evropská měkkota, když to řeknu slušně. Udělal to i loni Výtiskovi, udělal to ve více zápasech. Známe se, mezi týmy je fluktuace hráčů. A bylo to od začátku zápasu,“ hromoval Petr. „Je to totální bezkuláctví v podání hráče Olomouce. To do hokeje nepatří, ať se na mě nikdo nezlobí. Doufám, že si našeho hráče vyzvedneme už dnes z nemocnice.“
Pak si vzal slovo olomoucký trenér Zdeněk Moták. „Já bych předně řekl, že existuje jakási trenérská kolegialita, nebo alespoň elementární slušné chování. Jestli, vážený pane kolego, nezvládáte práci, a budete mě nazývat dámskými přirozeními, já to nejsem zvyklý.“
To Petra patřičně namíchlo. Udiveně nadzvedl obočí: „Co to tady taháš? Já mám magisterské vzdělání a procestoval jsem svět.“
„Tím se chvástáte, nebo si stěžujete, že máte magisterské vzdělání?“ reagoval Moták.
A přestřelka pokračovala.
„Zdeno, my si vykáme?“
„Ano, ode dneška ano, chlapče.“
„Na co si hraješ? Na profesora? Co sem taháš věci ze střídačky?“
„Já se tě, nebo já jsem vás nechal domluvit, takže buďte tak laskav, pane, a nechejte domluvit vy mě. Svým hráčům, kamarádům klidně nadávejte, ale já tohle nedovolím. Možná že na to existuje nějaká diagnóza, co myslíte? Nějaký odborník by vám možná něco předepsal,“ povídal Moták klidným tónem hlasu.
„Máte ještě ke mně nějaké otázky?“ zvedal se Petr od stolu.
Novináři otázky měli.
„Tak já počkám.“
Následně Moták komentuje ještě tvrdý zákrok Strapáče, který další střídání trestal shozenými rukavicemi Lakatoš. „Faul to byl,“ uznal. „Viděl jsem to zpomaleně ze záznamu. Ve hře jsem to neviděl, jestli někdo ano, tak je velikánský hokejový odborník. Já ten faul ve hře neviděl a proto jsem se radoval z gólu. Vítkovický klučina šel rukama nahoru, Strapáč byl silnější, strčil mu hokejku do ksichtu. Tedy to tváře, abych se vyjadřoval slušně, ač jsem neprocestoval celý svět a nejsem magistr,“ rýpl si Moták.
Chcete se, pane Petře, ještě vyjádřit k emocím mezi střídačkami?
„Byla to výměna názorů...“ nadechl se.
„Nebyla to výměna názorů,“ skočil mu znovu do řeči Moták.
„Jsou věci, které se prostě na střídačkách dějí. Patří to k tomu. Já jsem takhle zareagoval po tom gólu, tyhle věci mě prostě s.... Mluví se o nějaké kultuře. Šidlík odvolá faul s Libercem a my dostaneme další střídání gól,“ připomenul Petr.
Načež Moták zakroutil hlavou. „Počkejte, abychom srovnali kulturu, která je na ledě, a která je mezi střídačkami. To je kultura? Takhle si představujete kulturu?“ ptal se trenérského kolegy.
„Mám tahat dialogy mezi hráči? Rozhodčími?“ odvětil Petr. „Minulé kolo byla anketa, kdy se měli trenéři vyjádřit k nástupu Vladimíra Růžičky zpátky do práce. Kdo se vyjádřil? Znám jeho chování, obdivuju ho, je jeden z mých velkých vzorů. Víme, jak se chováme na střídačkách, ale tohle na tiskovku nepatří. A že jsem tě poslal někam, to mi vůbec nevadí, a nebudu se ti omlouvat.“
„To nemusíte, příteli,“ podotkl Moták.
„Tohle patří ke sportu, když vy novináři budete hrát fotbal třikrát patnáct minut, pošlete se do prdele a za dvě hodiny, dáte si pivo a zasmějete se tomu,“ míní Petr.
„Vy jste mě, příteli, poslal do pi.., dáma promine,“ omluvil se Moták za vulgarismus přítomné fotografce.
„Já myslím, že už stačilo,“ zvedl se Petr, aniž by tiskovka skončila.
Stačilo. Už dávno.